Žalobou podanou soudu dne 6. 3. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 26 886,85 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel se žalovaným dne 18. 7. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 18. 7. 2025 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Úvěr tedy byl žalovanému poskytnut, přesto nebyl žalovaným dosud vrácen. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem. Žalobce se v tomto řízení domáhá úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 886,85 Kč, nejpozději splatných 18. 11. 2025. Pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, což bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru citované výše má soud za zjištěné, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , a žalovaný patrně měli v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datovanou dne 18. 7. 2025, jak byla soudu předložena ve znění, které nebylo smluvními stranami podepsáno, a soud tak nemá za prokázané, že smlouvu žalovaný akceptoval ve znění, které bylo soudu předloženo. Na základě této smlouvy měl původní věřitel poskytnout žalovanému úvěr v částce 20 000 Kč splatný ve 12měsíčních splátkách. I v případě prokázání uzavření dané smlouvy smluvními stranami by s ohledem na excesivně sjednaný úrok a RPSN v dané smlouvě (úrok 112 %, RPSN 191,80 %) bylo nutné tuto smlouvu hodnotit jako absolutně neplatnou ve smyslu § 580 občanského zákoníku z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, a to i s přihlédnutím k dalším sankčním smluvním ujednáním sjednaným výlučně ve prospěch dlužníka jako spotřebitelem. Obvyklá výše úroku a RPSN v případě obdobných úvěrů poskytovaných bankami v té době nepřesáhla dle časových řad ARAD publikovaných Českou národních bankou 10%, takže úrok sjednaný předmětnou úvěrovou smlouvou by přesahoval obvyklý úrok mnohonásobně a tím i limit zakotvený v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, kterým je obecně trojnásobek obvyklé úrokové sazby v daném místě a čase. Soud proto vycházel z toho, že mezi původními smluvními stranami nedošlo platnému k uzavření dané úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebě spotřebitelském úvěru. Plnění poskytnuté na základě uzavřený smlouvy je proto nutno hodnotit, jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného dle § 2991 a násl. o.z., které je žalovaný povinen věřiteli vrátit, neboť žalobce doložil výpisem z účtu , právnická osoba, ., že částka 20 000 Kč byla žalovanému na jeho účet poskytnuta, což potvrdila soudu také banka , právnická osoba, . vedoucí účet žalovaného citovaný výše zprávou ze dne 29. 4. 2026. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval žádné plnění na tento dluh, vycházel soud z toho, že žalovaný dosud neuhradil na předmětnou smlouvu ničeho (první splátku měl dle obsahu smlouvy uhradit žalovaný dne 18. 8. 2026 a o zaplacení dlužné splátky byl upomínán věřitelem již upomínkou ze dne 18.9.2025, lze tedy předpokládat, že neuhradil ani první splátku). Celkem tak žalovaný nadále dluží částku ve výši 20 000 Kč. Dluh za žalovaným byl původním věřitelem postoupen žalobci, jak bylo doložena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobcem a dále konkrétním seznamem postoupených pohledávek obsahujícím těž pohledávku za žalovaným. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván původním věřitelem předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2025. Soud proto vyhověl podané žalobě co do částky 20 000 Kč a přiznal žalobci také úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Co do částky 6 886,85 Kč s úrokem z prodlení soud žalobu jako bezdůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.4. Žalobce byl v tomto řízení částečně úspěšný a částečně neúspěšný, a soud mu proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů tohoto řízení v rozsahu 50 %, když soud od procesního úspěchu žalobce (75 %) odečetl jeho procesní neúspěch (25 %). Náklady řízení představující odměnu dle § 14b vyhlášky č. 177/199 Sb. (advokátní tarif), za tři úkony právní služby po 400 Kč tři režijní paušály po 100 Kč, 21 % DPH z těchto položek a zaplacený soudní poplatek ve výši 1.345 Kč, celkem 3 160 Kč, z toho 50 % činí 1 580 Kč. I zde byla stanovena stejná lhůta k plnění.