Žalobou podanou tomuto soudu dne 15. 5. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 10 079,60 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 26. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 6.000 Kč. Podpis byl ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 26. 4. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaný uvedl. Žalovaný úvěr nehradil řádně, když k datu splatnosti, 26. 7. 2024, a rovněž ani ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. Celková výše nároků žalobce činí celkem 10 079,60 Kč nejpozději splatných dne 26. 7. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud dále postupoval podle § 115 a o. s. ř. a ve věci nenařizoval jednání. S tímto postupem žalobkyně souhlasila již v žalobě, pokud byl žalovaný dotázán k tomu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě se nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal.3. Z předložených listin byly ověřeny následující skutečnosti. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovaným z původního věřitele na žalobce (§ 1879 a násl. o.z.). Soudu byla předložena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, datovaná dne 26. 4. 2024, dle záhlaví smluv měly být jejími smluvními stranami společnost , právnická osoba, . jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient. Smlouva však nebyla podepsána žalovaným a žalobce nijak neprokázal tvrzený způsob akceptace smlouvy žalovaným. Soud proto nemá uzavření úvěrové smlouvy mezi těmito smluvními stranami za prokázané. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu i e-mailovou adresou, a smlouva tak může naznačovat jednání mezi původním věřitelem a žalovaným. Dle této smlouvy mělo být sjednáno poskytnutí úvěru v částce 6 000 Kč, datum poskytnutí úvěru mělo být 29. 4. 2024 a splatnost byla sjednána do 26. 7. 2024. Poskytnutí finančních prostředků ve výši 6 000 Kč původním věřitelem žalovanému bylo prokázáno potvrzením o provedené platbě původním věřitelem ze dne 26. 4. 2024 na uvedený účet žalovaného a vyjádřením , právnická osoba, . ze dne 1. 6. 2026, kterým banka potvrdila, že majitelem uvedeného účtu, na který byla částka 6 000 Kč převedena původním věřitelem, je žalovaný, potvrdila též připsání dané platby na účet žalovaného. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky dopisem původního věřitele ze dne 27. 12. 2025 a dopisem z téhož dne byl také žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně, soudu byla rovněž doložena tvrzená smlouva o postoupení pohledávky. Žalovaný v tomto řízení úhradu dlužné částky netvrdil ani neprokazoval.4. Soud posoudil nárok žalobkyně jako převážně důvodný, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že na účet vedený na jméno žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč, které soud hodnotí jako plnění poskytnuté žalovanému bez právního důvodu, když žalobce neprokázal uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, tedy její akceptaci žalovaným ve znění, které bylo soudu předloženo v písemné podobě, když žalobcem nebylo prokázáno, že žalovaný smlouvu podepsal. I v případě, že by uzavření smlouvy o úvěru bylo doloženo, tuto by bylo nutno hodnotit jako absolutně neplatnou dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť výše RPSN by byla sjednány ve zcela excesivní výši (4400,09 %) odporující dobrým mravům. Žalovanému proto bylo, v souladu s alternativním právním hodnocením žalobkyně ohledně uplatněného nároku, uloženo uhradit žalobci jako právnímu nástupci původního věřitele (§ 1879 o.z.) vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč, na který žalovaný dosud ničeho. Z těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl co do zaplacení jistiny ve výši 6 000 Kč, co do částky 4 079,60 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta, neboť tento nárok žalobci nevznikl. Co se týká úroku z prodlení, ten byl soudem přiznán až od data 3. 1. 2026, kdy soud vycházel ohledně počátku prodlení žalovaného z předžalobní výzvy žalobce k úhradě ze dne 27. 12. 2025, když jiná dřívější výzva k plnění celého dluhu nebyla žalobcem doložena. Za předchozí období byl nárok na úrok z prodlení zamítnut, když nebylo prokázáno, že by byl žalovaný k zaplacení vyzván dříve. Úrok z prodlení byl stanoven dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud po odečtení procesního neúspěchu žalobce v tomto řízení (40 %) od procesního úspěchu žalobce (60 %) přiznal žalobci celkem , hodnota, % nákladů tohoto řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za 3 úkony za právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) vč. 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 advokátního tarifu a 21 % DPH z těchto položek nákladů právního zastoupení žalobce. Celkem náklady řízení činí částku 2 815 Kč, 20 % z této částky činí 563 Kč. I zde byla stanovena stejná lhůta k plnění.