Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by tím byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, a žalovaná jej mohl začít plně využívat. Dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, . Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu žalobkyně bylo jí poskytnutí kontokorentu dne , datum, schváleno a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Protože žalovaná neplnila podmínky dle smlouvy uzavřené s žalobkyní byl jí kontokorent zablokován. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši , částka, a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši , částka, , který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne , datum, naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne , datum, . Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku , částka, spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, spolu se smluvním úrokem 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, za období ode dne , datum, do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do , datum, . Kromě toho se žalovaná na svém běžném účtu dostala do nepovoleného debetu ve výši , částka, a tato částka je rovněž předmětem žaloby.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci., právnická osoba, případě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou se soud z úřední povinnosti v souladu se zněním § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru zabýval otázkou, zda žalobkyně coby poskytovatel úvěru posoudila dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované coby spotřebitele. Z provedených listinných důkazů, a to výpisu z běžného účtu žalované za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru, a potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaná měla měsíční příjem ze závislé činnosti ve výši , částka, , další příjem ve výši 9 000 – , částka, měsíčně. Z výpisu z účtu žalované byly zjištěny i její pravidelné měsíční náklady. Při právním hodnocení otázky splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s právní úpravou obsaženou v § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak soud vycházel z aktuální judikatury Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, , podle něhož smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnosti spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (respektive, že mu úvěr neměl být poskytnut). V souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu posuzuje poskytovatel úvěru schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Za určitých okolností může zohlednit i hodnotu spotřebitelova majetku. S odkazem na shora citovanou judikaturu tak z provedeného dokazování vyplývá, že na straně žalující nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, z čehož soud dovodil, že své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně dostála.5. Z rámcové smlouvy číslo , hodnota, a jejího dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalované částku , částka, ve formě kontokorentního úvěru a žalovaná se zavázala tuto vrátit způsobem mezi stranami ujednaným. Čerpání úvěru bylo prokázáno přehledem čerpání úvěru žalované. Úrok za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 18,9 % ročně, což soud považuje za úrok podobnému typu úvěru obvyklý a neexcesivní. Listinnými důkazy tak byly v řízení prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v podané žalobě, a proto soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl v celém jejím rozsahu. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, , jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.