14 C 24/2026-49 – Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 43 456,44 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Konkrétně šlo o smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 2. 2024, na základě které právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 10 780 Kč představující úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, dále poplatkem 3 038 Kč za vyhodnocení úvěrového případu, a částkou 3 960 Kč jako úhradou za umožnění splátek v hotovosti přímo v místě bydliště žalované. Celkovou částku 40 894 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 4. 2025. Žalovaná však uhradila pouze částku 2 900 Kč (od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností od 25. 3. 2025. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 495,53 Kč, úroku ve výši 924,85 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 10 010 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 821,16 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 828,57 Kč, smluvní pokutu 6 376,33 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 037,60 Kč za období do 20. 2. 2025, a dále rovněž úrok ve výši 8 % ročně z částky odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 20 495,53 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 420,38 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádným způsobem doručeny. K jednání nařízenému na den 8. 6. 2026 se nedostavila, ani svou účast u jednání nijak neomluvila a soud tak projednal věc v její nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřely dne 22. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, který se zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč až do úplného zaplacení spolu s úrokem ve výši 1 116 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 038 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 960 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 8 % ročně a byla sjednána jako pevná a neměnná po celou dobu splácení, RPSN činila 272, 44 %. Pohledávky za žalovanou byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v únoru 2024 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně cca 9 % ročně.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne 22. 2. 2024 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 18 894 Kč označená u smlouvy jako náklady spotřebitelského úvěru, která byla ve smlouvě dále členěna na jednotlivé položky, a to: úrok, částku za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, které měla žalovaná společně s jistinou zaplatit navíc, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než úrok, tj. formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako další poplatky by za předpokladu platnosti závazků nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným než zmíněnými úroky. Vzhledem k tomuto závěru soud u výše specifikované smlouvy posuzuje celý nárok z titulu tzv. „poplatku za poskytnutí úvěru“ jako ujednání o úroku s tím, že takto sjednaný úrok představuje úrok ve výši nikoli 8 % ročně, jak žalobkyně uváděla v žalobě a jak také bylo uvedeno v textu smlouvy, ale úrok 73,6 % (úrok ve výši 18 894 Kč při zapůjčení jistiny 22 000 Kč na dobu 14 měsíců). Takovou výši úroků soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami by v daném případě činil úrok ve výši cca 27 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrové prostředky v celkové výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě sjednané v rámci této smlouvy, to jest nejpozději do 22. 4. 2025. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatné právní jednání, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny, a to po zohlednění částečné platby ze strany žalované (2 900 Kč).10. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 19 100 Kč (jelikož část dluhu ve výši 2 900 Kč již žalovaná žalobkyni dle jejího tvrzení zaplatila) a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě žalovaná nesplnila, dostala se tím do prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud váže na lhůtu určenou v předžalobní výzvě (nejpozději do 4. 11. 2025), tj. dopisu odeslaného prokazatelně do sféry žalované dne 20. 10. 2025. Žalované byla pro splnění této povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení v uvedené výši včetně příslušenství určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z důvodů výše uvedených soud žalobu výrokem II, neboť všechny ostatní žalobou uplatněné nároky se odvíjely od neplatných smluv.11. Pro úplnost soud doplňuje, že žalobkyně byla v průběhu řízení vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že před sjednáním úvěrové smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala doplněním žaloby (č.l. 23-24 včetně doložených listin na č.l. 25-29), leč vzhledem k přijatému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi stranami sporu se soud již