14 C 302/2025-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ve znění jeho doplnění ze dne 13. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 21 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky Kč od 5. 5.2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že smlouva o úvěru byla uzavřená se společností Emmas , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , následně byla pohledávka od původního věřitele byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025 na žalobkyni (doplnění žaloby na č.l. 28). Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěrové prostředky ve výši 15 000 Kč, a to dne 4. 4. 2024 s tím, že úvěr měl být splacen nejpozději do 4. 5. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč, a úroku stanoveného dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 443,84 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Tímto žalovaný zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná odsouhlasila znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód 72430. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 4. 4. 2024. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. ú. , č. účtu, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.3. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, jeho souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.4. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 4.4. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o úvěru č. , spisová značka, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky vrátit do 30 dnů v celkové výši 21 744 Kč, tzn. vrátit jistinu ve výši 15 000 Kč spolu s úrokem ve výši 443,84 Kč (36 % ročně) a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 670,14 Kč. Výše RPSN úvěru činila 6 304,61 %. Pro případ prodlení s hrazením byl poplatek za sjednání stanoven na 6 300,16 Kč a RPSN činila 9 059,1 %. Smlouva byla uzavřena prostředky umožňujícími dálkový přístup. Právní předchůdce žalobkyně poskytl téhož dne žalovanému úvěr převodem na jeho bankovní účet (potvrzení o provedení transakce na č.l. 6, zpráva banky na č.l. 22, smlouva o úvěru ze dne 4. 4. 2024). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2025 (postupní smlouva, oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky (výzva).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Soud na základě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. Soud hodnotí žalobkyní předloženou smlouvu ze dne 4. 4. 2024 jako absolutně neplatné právní jednání, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, který je soudem spatřován zejména v ujednání o úroku. Ten byl sjednán ve výši 443,84 Kč (36 % ročně) + poplatek za sjednání činil 5 670,14 Kč, tedy v souhrnné výši úrok činil 6 113,98 Kč za 30 dní (v případě řádného splacení), tj. nemravného a lichevního úroku ve výši 496 % ročně. Takovéto ujednání o úroku je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud posoudil i poplatek za sjednání úvěru jako úplatu za poskytnutí peněz, tedy jako úrok. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z tohoto rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v dubnu 2024 činila cca 17 % ročně (kontokorenty a revolvingové úvěry) - (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku právní předchůdkyně žalobkyně. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbě nad rámec poskytnuté jistiny oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněnou zápůjčku bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalovaného, který měl pouze možnost zápůjčku za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout. Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalovaného skutečně předchůdkyně žalobkyně odeslala částku v celkové výši 15 000 Kč, pročež soud žalobě, pokud jde o požadovanou jistinu, vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se přijetím částky 15 000 Kč na bankovní účet bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení na výzvu žalobkyně nevrátil. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení určil soud podle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 6. 2025, ve které byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván mimo jiné k vrácení částky 39 513,62 do tří dnů s tím, že k této výzvě byl přiložen poštovní podací lístek, ze kterého vyplývá, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 25. 6. 2025. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku se žalovanému tato výzva dostala do jeho sféry nejpozději dne 30. 6. 2025, pročež od data 4. 7. 2025 se žalovaný v prodlení se splněním svého dluhu. Jelikož žalovaný na výzvu dluh nesplnil, má žalobkyně podle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení v sazbě 11,5 % ročně dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku) a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).9. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně žádným způsobem neosvědčila, že by její právní předchůdce splnil povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na právní hodnocení úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právního jednání však již bylo nadbytečné podrobněji zkoumat proces vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval před samotným sjednáním úvěru a zda dostatečně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet.10. Výrok o náhradě nákladů