Žalobce se domáhal vrácení úvěru.Žalovaný se nevyjádřil.Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky.Soud zjistil tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce , právnická osoba, uzavřel 1. 5. 2024 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Žalovanému vzniklo právo čerpat opakovaně úvěr do 15 000 Kč, žalovaný této možnosti využil. Žalovaný uhradil pouze 14 131,67 Kč. Úvěr byl následně zesplatněn.Soud přezkoumal případnou zneužívající povahu smluvních ujednání a shledal, že věřitel prověřil v rámci smluvního procesu dostatečným způsobem úvěruschopnost (bonitu) dlužníka, tj. žalovaného, přičemž vycházel jednak z údajů sdělených dlužníkem a jednak z podkladů, které mu žalovaný předložil. Žalovaný doložil výpis z bankovního účtu, věřitel vyhodnocoval transakce na běžném účtu a získal dle názoru soudu úplné a ucelené informace o finanční situaci žalovaného. Soud uvádí, že pokud žalobce uváděl (např. č.l. 49 p.v.), že žalovaný čerpal celkově 16 680,98 Kč, pak zároveň na jiném místě uvedl, že byla poskytnuta jistina 15 000 Kč, je tedy zřejmé, že hypotetická další částka nad rámec 15 000 Kč byla představována např. jinými tvrzenými pohledávkami, např. na úrok nebo poplatky a nešlo tedy o převod částky do rukou žalovaného. Výše uvedený přezkum již nebude moci být zpochybněn, nebude-li podáno odvolání proti tomuto rozsudku (rozs. Soudního dvora EU ze dne 17.5.2022 ve věci C-600/19, Ibercaja banco).Věřitel následně postoupil svoji pohledávku smlouvou postupní ze dne 28. 11. 2025. Postupníkem byl žalobce.Soud odkazuje na rozhodnutí 33 Odo 236/2005, kdy smluvní úrok by měl být do trojnásobku běžných bankovních úroků obdobných úroků.Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat.Jelikož RPSN uvedená ve smlouvě činila 61,13 % (č.l. 14), přičemž bankovní úvěr v té době činil asi 9 % p.a., považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní (ohrožení společenské soudržnosti jako takové, tj. narušení veřejného pořádku, § 588 občanského zákoníku).Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.Podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení).Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 21. 5. 2026 (doručení, č.l. 47 p.v. – žaloba). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 22. 5. 2026. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Žalovaný je tedy povinen, vrátit žalobci přijatou částku 15 000 Kč, která je snížena o částku 14 131,67, kterou žalovaný vrátil, tedy částku 868,33 Kč.Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Žalobce byl převážně neúspěšný. Žalovaný by měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Avšak žalovaný žádné náklady nepožadoval. Proto nemá žádný účastník právo na náhradu nákladů řízení.