Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 33 298 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 6. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , se žalovaným uzavřel dne 28. 7. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 800 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 5. 10. 2025. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 22 000 Kč, který měl být splacen dne 5. 10. 2025. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Vedle sjednané jistiny žalobkyně požadovala úrok, který byl sjednán ve výši 11 298 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle vlastní volby dostupné parametry (výši požadovaného úvěru a termín splatnosti). Poté se seznámil s veškerými poplatky a úroky a vyplnil registrační formulář. Následně byl seznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními vyplývající z uzavření smlouvy, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči prvotnímu věřiteli. Zároveň potvrdil, že si přečetl návrh smlouvy i její obsah. Jako variabilní symbol bylo dohodnuto číslo smlouvy, čímž byly identifikovány veškeré vzájemné platby mezi stranami. Žalovaný doplnil zbývající údaje (mj. č. OP, název bankovní instituce a trvalé bydliště). Shora uvedenými kroky žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě toho mu původní věřitel vyplatil dne 28. 7. 2025 převodem z bankovního účtu sjednanou částku, a to na účet žalovaného č. , č. účtu, . Ani přes upomínky žalovaný dlužnou částku žalobkyni, na níž přešla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 mezi původním věřitelem a žalobkyní, o čemž byl žalovaný informován, neuhradil. Žalobkyně požádala, pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v registru obyvatel. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 28. 7. 2025 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč, jenž měl být splacen spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách sestávajících se z 5 % výše jistiny a úroku přirostlého za předchozích 30 dnů k 30. dni ode dne načerpání úvěru až do úplného zaplacení. RPSN činila 1 141 %. Dále žalobkyně předložila dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, který měli totožní účastníci uzavřít dne 30. 7. 2025 a jehož předmětem bylo navýšení jistiny úvěru na částku 22 000 Kč. Zápůjční úroková sazba zůstala ve výši 279,83 % ročně, celkem částka ke splacení činila 26 889 Kč. Z předložené smlouvy o úvěru dále vyplývá, že v případě prodlení vznikal úvěrovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a dále na poplatek za každou zaslanou upomínku v částce 50 Kč (nejvýše 3 zpoplatněné upomínky), čímž nebylo dotčeno právo na náhradu škody a sjednané úroky včetně úroku z prodlení. K této smlouvě včetně dodatku nebyly připojeny podpisy žalovaného ani původního věřitele (označená smlouva o úvěru včetně dodatku č. , hodnota, ). Z výpisů z účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . vyplývá, že dne 28. 7. 2025 byla poukázána na účet č. , č. účtu, částka 10 800 Kč, dne 30. 7. 2025 částka 11 200 Kč, přičemž dne 25. 7. 2025 byla z tohoto účtu zaplacena žalobkyni na její účet částka 0,01 Kč s doplněním jména žalovaného i variabilním symbolem. Ze zprávy , právnická osoba, . soud ověřil, že majitelem tohoto účtu je žalovaný. Soud dále z výpisu z účtu žalovaného ověřil, že došlo k připsání poskytnutých finančních prostředků z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného. Věřitelem pohledávky za žalovaným se stala na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku č. , hodnota, a seznamu postupovaných pohledávek). O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 21. 2. 2026 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Tomu předcházela výzva k okamžité úhradě dluhu učiněná původním věřitelem v dopise ze dne 2. 9. 2025 a ze dne 5. 10. 2025. Žalovaný byl dále vyzýván k úhradě dluhu i prostřednictvím zástupce žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 2. 2026 včetně potvrzení o podání doručení doručené zásilky). Žalobkyně dále předložila i obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách, k těmto podmínkám žádné podpisy připojeny nebyly.4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o.z. vznikl. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne 28. 7. 2025, soudu předložila jak tuto smlouvu, tak i dodatek č. 1, který měl být uzavřen dne 30. 7. 2025. K těmto listinám nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou o úvěru včetně jejího dodatku vázán, zda k této smlouvě ve znění jejího dodatku v tomto znění přistoupil. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Pokud se týká platby 0,01 Kč, kterou uskutečnil žalovaný dne 25. 7. 2025 ze svého účtu na účet žalobkyně, tak tato platba bez dalšího uzavření smluvního vztahu účastníků neprokazuje. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému zaslal na jeho účet celkem částku 22 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. o.z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . ve spojení s potvrzením , právnická osoba, ., z něhož soud ověřil, že majitelem účtu je žalovaný. Soud proto s přihlédnutím k § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni částku 22 000 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť pohledávka za žalovaným platně přešla v souladu s § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni (výrok I.). Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Soud zde však nevycházel s ohledem na neplatnost smlouvy z dohodnutého termínu splatnosti, nýbrž z výzvy, kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva je datována dnem 21. 2. 2026, odeslána byla dne 24. 2. 2026. V této výzvě je určeno, aby žalovaný dlužnou částku zaplatil do tří dnů. K tomu soud připočetl v souladu s ust. § 573 o.z. lhůtu tří dnů pro doručení písemnosti, splatnost tak nastávala dne 27. 2. 2026 a ode dne 28. 2. 2026 je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o úroku, rovněž ani ujednání o smluvní pokutě a dalších poplatcích. Ovšem i za situace, že by žalobkyně řádně prokázala řádné uzavření smlouvy mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanovením občanského zákoníku. Dle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud nepřehlédl, že zápůjční úroková sazba činila 279,83 %, RPSN 1141 %, což výrazným způsobem převyšuje běžnou úrokovou míru, vycházející z časových řad ARAD, jež na svých stránkách zveřejňuje ČNB. Nelze odhlédnout ani od toho, že by soud z úřední povinnosti zkoumal i to, zda právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, zda tedy byly splněny podmínky § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ani v tomto směru žalobkyně nepřednesla úplná skutková tvrzení a nedoložila důkazy, z nichž by bez pochybností vyplývalo, že původní věřitel svoji povinnost z citovaného zákona splnil, a to ani po výzvě soudu. Soud proto zamítl žalobu co do zaplacení částky 11 298 Kč i co do požadovaného úroku z prodlení, který vycházel z nesprávně určeného počátku prodlení.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, jejíž úspěch spočíval v rozsahu 66,1 % (neúspěch 33,9 %) soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 32,2 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 665 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 700 Kč dle § 14 odst. 1, bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 3 715 Kč, 32,2 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 1 196 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25 Co 31/2016-41).