Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 149 480 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce, který je vlastníkem , hodnota, , uzavřel dne 28. 8. 2019 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému do užívání předmětnou nemovitou věc. Žalovaný dne 13. 1. 2026 podepsal uznání svého dluhu co do důvodu a výše. Celková výše dluhu byla vyčíslena ke dni 13. 1. 2026 částkou 149 480 Kč, kterou se zavázal uhradit dle sjednaného splátkového kalendáře. Svoji povinnost však nesplnil, nezaplatil ani přes výzvu ze dne 3. 2. 2026 ničeho.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v registru obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce, jakožto vlastník , adresa, , uzavřel se žalovaným, jakožto nájemcem, dne 28. 8. 2019 smlouvu o nájmu bytu, kterou přenechal do dočasného užívání žalovanému (nájemci) výše označenou nemovitost, zapsanou u , právnická osoba, ). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od 28. 8. 2019. Žalovaný se zavázal platit na nájemném měsíčně částku 12 000 Kč spolu s poplatky za služby spojené s užíváním bytu ve výši 500 Kč do 16. dne kalendářního měsíce, na který se platí nájemné (zmíněná nájemní smlouva). Z vyúčtování za rok 2025 je patrné, že žalovaný žalobci dluží na nájemném a službách celkem částku 149 480 Kč (vyúčtování za rok 2025 nájemného bytu č. 6 z 13. 1. 2026). V uznání dluhu ze dne 13. 1. 2026 žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci na dlužném nájemném ve výši 149 480 Kč co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč, poslední 15. splátku ve výši 9 480 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje dnem 20. 1. 2026, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i části splatné splátky (uznání dluhu z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobci ani přes upomínku splnil (výzva k plnění z 3. 2. 2026 učiněné prostřednictvím zástupce žalobce včetně dodejky).4. Podle § 2251 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí ustanovení § 2253 obdobně.5. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena v souladu s § 2201 a násl. o.z. nájemní smlouva, na jejímž základě žalovanému vzniklo právo nájmu k výše označené nemovitosti (bytové jednotce). Žalovaný byl v souladu s výše citovaným § 2251 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2201 o.z. povinen hradit sjednané nájemné včetně služeb za služby spojené s užíváním bytu se splatností do 16. dne měsíce, za nějž se nájemné hradí. Žalovaný své povinnosti neplnil, za období do 13. 1. 2026 dluží žalobci na nájemném částku v celkové výši 149 480 Kč, kterou co do důvodu a výše uznal a zavázal se ji uhradit v pravidelných měsíčních částkách, čímž nastala ve smyslu § 2053 o.z. vyvratitelná právní domněnka existence tohoto dluhu v uznané výši, jež nebyla v řízení vyvrácena. Z tvrzení žalobce, které žalovaný žádným způsobem nerozporoval, vyplynulo, že žalovaný z této částky neuhradil ničeho, vznik dluhu ani jeho výši nesporoval. Protože neuhradil ani první splátku, došlo k okamžitému zesplatnění celého zůstatku dluhu v uznané výši. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků, má dále žalobce v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. právo na přiznání úroku z prodlení. Žalobci byl proto přiznán vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 7 474 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 7 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Podle § 137 odst. 1 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 4 011 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30 585 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.