Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 20 079 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 15 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 8. 2025. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, dostala se tak do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, ačkoliv byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Prokazatelně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalobkyně požadovala částku 20 079 Kč sestávající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 500 Kč, smluvního úroku 3 572 Kč a smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru ve výši 1 007 Kč, nejpozději splatných dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v těchto databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná dále prohlásila, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě a není si vědoma, že by byla evidována v databázi dlužníků nebo v databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalované bylo v období od , datum, do , datum, vyplaceno převodem z bankovního účtu původního věřitele na její bankovní účet č. , č. účtu, příslušné částky. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky, která byla odeslána dne , datum, .2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 15. 7. 2026, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na tomto jednání omluvili, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne , datum, Smlouva o úvěru č. , hodnota, s tím, že úvěr byl splatný dne , datum, . Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 279,83 % ročně, kdy žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 11 070 Kč Dne , datum, došlo k uzavření Dodatku č. , hodnota, k této smlouvě, celková částka jistiny úvěru byla změněna na 11 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala zaplatit celkem 13 526 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činila 279,39 %. Dne , datum, byl uzavřen Dodatek č. , hodnota, k úvěrové smlouvě, kdy celková částka jistiny úvěru byla změněna na 13 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit 15 966 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činila 277,59 %. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, byla změněna celková částka jistiny úvěru na 14 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uhradit částku 17 208 Kč (zápůjční úroková sazba činila 278,79 % ročně). Následně byl uzavřen Dodatek č. , hodnota, dne , datum, , přičemž celková částka jistiny úvěru byla změněna na 15 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit částku 18 440 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 279,02 %. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byla částka navýšena na 15 500 Kč, kdy žalovaná se zavázala splatit částku 19 072 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 280,38 %. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byl stanoven datum splatnosti na , datum, . Délka splatnosti úvěru tak byla stanovena na 69 dnů. Dodatkem č. , hodnota, byl změněn datum splatnosti na , datum, , kdy délka splatnosti půjčky činila 109 dnů (dodatek ze dne , datum, ). Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byla splatnost změněna na , datum, , přičemž délka splatnosti půjčky činila 148 dnů. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byl stanoven datum splatnosti na , datum, , délka splatnosti půjčky tak činila 187 dní s tím, že zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 44,98 % ročně. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla uhrazena částka 9 000 Kč dne , datum, , částka 2 000 Kč dne , datum, , částka 2 000 Kč dne , datum, , částka 1 000 Kč dne , datum, , částka 1 000 Kč dne , datum, a částka 500 Kč dne , datum, . Upomínkou ze dne , datum, byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky, taktéž upomínkou ze dne , datum, byla opětovně urgována k úhradě. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná informována o postoupení pohledávky, přičemž dne , datum, byla předžalobní výzvou vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy, kdy z podacího lístku soud zjistil, že tato upomínka byla žalované odeslána dne , datum, . Z vyjádření , právnická osoba, . soud zjistil, že na účet žalované č. , č. účtu, byla zaslána za období od , datum, do , datum, celkem částka 15 500 Kč. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a navazujícími listinami. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu co do částky 1 007 Kč představující smluvní pokutu zpět.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2016 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s tím, že sama žalobkyně uvedla, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích žalované. Zároveň bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky ničeho, pak je zcela namístě závěr, že v době poskytnutí nebyla žalovaná osobou schopnou úvěr splácet. Předchůdce žalobkyně tak zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou.8. S ohledem na shora uvedené závěry dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, požadavek žalobkyně je nutné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku. Z předložených listin vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně žalované částku 15 500 Kč poskytl, kdy soud vychází z toho, že žalovaná v souvislosti se zapůjčením peněžních prostředků neuhradila ničeho, když bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala opak, ale nestalo se tak. Soud tak požadavku žalobkyně vyhověl co do částky 15 500 Kč s tím, že žalovaná se nezaplacením této částky dostala do prodlení, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 Občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě od , datum, , tedy ode dne následujícího po doručení § 573 a uplynutí tří denní lhůty k plnění uvedené ve výzvě. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Co do částky 1 007 Kč soud řízení zastavil s ohledem na částečné zpětvzetí žalobkyně (§ 96 o. s. ř.).9. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 46,53 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 1 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala 2 823 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 1 314 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.10. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu.