Okresní soud Plzeň-město 30 C 101/2026-34 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení peněžitých nároků ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru. Prvním nárokem požadovala zaplacení částky 37 471,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 631,65 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 973,52 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 37 471,88 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z téže částky od , datum, do zaplacení. Druhým nárokem požadovala zaplacení částky 30 211,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 400,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 074,56 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 211,99 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z téže částky od , datum, do zaplacení.2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě první smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, na základě druhé smlouvy úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný na první úvěr uhradil celkem 28 000 Kč a na druhý úvěr celkem 31 864 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl vyzván, aby se k tomuto procesnímu postupu ve stanovené lhůtě vyjádřil, a byl poučen, že nebude-li reagovat, bude se mít za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek. Žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval. Soud proto, když bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, rozhodl bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Ze smluv o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, přehledů plateb, smlouvy o postoupení pohledávek a příslušných částí její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, částku 45 000 Kč. Žalovaný se vedle vrácení jistiny zavázal hradit úrok při úrokové sazbě 60,80 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 43 908 Kč a pojistné ve výši 3 816 Kč. RPSN činila 86,05 %. Žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 28 000 Kč.6. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, částku 40 000 Kč. Žalovaný se vedle vrácení jistiny zavázal hradit úrok při úrokové sazbě 76 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 49 048 Kč a pojistné ve výši 3 816 Kč. RPSN činila 113,99 %. Žalovaný na tento úvěr uhradil celkem 31 864 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným, včetně jejich příslušenství a práv s nimi spojených, žalobkyni. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. se týká-li důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.10. Soud posoudil přiměřenost úplaty za oba úvěry podle všech jejích složek. U prvního úvěru byla sjednána úroková sazba 60,80 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 43 908 Kč a pojistné 3 816 Kč; RPSN činila 86,05 %. U druhého úvěru byla sjednána dokonce úroková sazba 76 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru 49 048 Kč, tedy převyšující samotnou poskytnutou jistinu 40 000 Kč, a pojistné 3 816 Kč; RPSN činila 113,99 %.11. Ujednání o úrocích, poplatcích a pojistném ve svém souhrnu vedla k nepřiměřenému navýšení povinnosti žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Cena úvěrů byla nastavena v hrubém nepoměru k poskytnutému plnění. Tato ujednání tvořila hospodářský celek určující úplatu za úvěr a nelze je od ostatního obsahu smluv oddělit tak, aby smlouvy bez nich obstály. Soud proto uzavřel, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatné.12. S ohledem na tento závěr se soud již nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by totiž poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s povinností podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vedlo k neplatnosti smlouvy, ke které soud přihlédne i bez návrhu.13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalovaný na základě neplatných smluv obdržel celkem 85 000 Kč a vrátil celkem 59 864 Kč. Na jeho straně proto zůstalo bezdůvodné obohacení ve výši 25 136 Kč, a to z prvního úvěru 17 000 Kč a z druhého úvěru 8 136 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do jistiny převyšující uvedenou částku, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných úroků z prodlení a smluvních úroků, soud žalobu zamítl.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z., není-li ujednáno, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Výši zákonného úroku z prodlení určuje § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“).15. Žalobkyně doložila odeslání oznámení o postoupení pohledávek, obsahujícího současně výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů, dne , datum, . Nebylo-li prokázáno dřívější dojití zásilky, uplatní se domněnka podle § 573 o. z., podle níž se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne , datum, . Lhůta k plnění uplynula dne , datum, a žalovaný se dostal do prodlení dne , datum, . Zákonný úrok z prodlení podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činil v rozhodném období 11,50 % ročně. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení v této výši z částky 25 136 Kč od , datum, do zaplacení. Požadavek na úrok z prodlení za předchozí období, jakož i požadavek na úrok z prodlení přesahující zákonnou sazbu od , datum, , soud zamítl. Smluvní úroky soud zamítl, neboť nevycházejí z platných závazkových vztahů.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 25 136 Kč z celkem uplatněné částky 78 763,71 Kč, tedy v rozsahu 31,91 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 68,09 %. Čistý procesní úspěch žalovaného tak činí 36,18 %. Žalobkyni proto právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému, který nebyl zastoupen a jemuž podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud náhradu nákladů nepřiznal. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.