Okresní soud Plzeň-město 30 C 157/2026-34 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná zaplatila částku 22 000 Kč z titulu nesplacené jistiny kontokorentního úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 050,47 Kč, smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 22 000 Kč od 7. 4. 2026 do 3. 5. 2026, dále smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z téže částky od 4. 5. 2026 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 000 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení a částku 510,02 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu. Nárok odůvodnila tím, že účastnice uzavřely dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované veden běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, účastnice uzavřely dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, jehož obsahem byla smlouva o poskytnutí kontokorentu s úvěrovým rámcem 22 000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak své povinnosti řádně neplnila; žalobkyně proto kontokorent dne , datum, zesplatnila. Žalovaná dluh neuhradila ani v dodatečně poskytnuté lhůtě.2. Žalovaná se k žalobě přes řádné doručení nevyjádřila, nenavrhla provedení důkazů ani neuvedla skutečnosti zpochybňující žalobní tvrzení.3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasila. Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se k tomuto procesnímu postupu ve stanovené lhůtě vyjádřila, s poučením, že při nevyjádření se bude předpokládat, že nemá námitky. Žalovaná zůstala nečinná; její souhlas se proto na základě § 101 odst. 4 o. s. ř. presumuje. Věc bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, - smlouvy o poskytnutí kontokorentu - ze dne , datum, , obchodních podmínek žalobkyně, podmínek pro používání kontokorentu, sazebníku, předsmluvního formuláře, přehledu plateb a mimořádného výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně vedla žalované běžný účet a poskytla jí na její žádost kontokorentní úvěr s limitem 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky vrátit a platit sjednaný úrok.5. Z přehledu plateb kontokorentu a zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne , datum, - soud dále zjistil, že žalovaná úvěrový rámec vyčerpala v plné výši, ocitla se v prodlení s plněním smluvních povinností a žalobkyně ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Zesplatněním se stala splatnou nesplacená jistina 22 000 Kč; kapitalizovaný smluvní úrok za dobu do , datum, činil 1 050,47 Kč. Žalovaná pohledávku ani následně nezaplatila. Z mimořádného výpisu z běžného účtu soud rovněž zjistil nepovolený debet ve výši 510,02 Kč.6. Soud se zabýval rovněž povinností žalobkyně posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací z relevantních vnitřních či vnějších zdrojů; úvěr smí poskytnout jen tehdy, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Posouzení musí zejména vycházet z porovnání příjmů a výdajů, jakož i z údajů o majetku, závazcích a dosavadním plnění dluhů spotřebitele.7. Žalobkyně předložila úvěrovou zprávu vyhotovenou dne , datum, , tedy ke dni uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentu. Z ní vyplývá, že žalobkyně při posouzení vycházela z údajů z úvěrových registrů, které zachycovaly existující i ukončené úvěrové závazky žalované, jejich zůstatky, splátkové zatížení a platební historii. Zpráva současně evidovala měsíční splátky ve výši 6 023 Kč a zbývající částku 35 610 Kč. Soud vzal na vědomí, že zpráva obsahuje i údaje o dřívějších prodleních žalované a o více žádostech o úvěr, včetně žádostí odmítnutých krátce před sjednáním kontokorentu.8. Samotná úvěrová zpráva však neobsahuje konkrétní údaj o příjmech žalované, jejích pravidelných výdajích ani výsledek jejich porovnání. Ze žalobního tvrzení vyplývá, že žalobkyně vycházela též z informací získaných od žalované a z interních zdrojů, avšak tyto podklady nebyly jednotlivě předloženy. Vzhledem k povaze kontokorentu, jeho limitu 22 000 Kč, k obsahu předložené úvěrové zprávy a k tomu, že žalovaná námitku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost nevznesla, soud uzavírá, že žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru v projednávané věci dostatečně doložila. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by v okamžiku uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované kontokorent splácet. Nebyl proto dán důvod vyslovit neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrované na její požádání peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu zavazuje poskytovatel účtu účet zřídit a umožnit provádění platebních operací. Smluvní vztah účastnic proto soud posoudil jako vztah ze smlouvy o účtu a spotřebitelského úvěru ve formě kontokorentu.10. Žalovaná nesplnila povinnost vrátit vyčerpané úvěrové prostředky a dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Jelikož žalobkyně žalovanou před zesplatněním vyzvala a poskytla jí dodatečnou lhůtu k plnění, byly naplněny rovněž podmínky § 124 zákona o spotřebitelském úvěru. Zesplatnění se tak mohlo týkat nesplacené jistiny, nikoliv budoucích nákladů spotřebitelského úvěru.11. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru vzniká při prodlení delším než 90 dnů věřiteli právo pouze na úrok odpovídající repo sazbě České národní banky pro první den kalendářního pololetí, v němž nastalo prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, nebyl-li ujednán úrok nižší. Žalobkyně proto po uplynutí této doby požaduje smluvní úrok pouze ve výši 11,5 % ročně, tedy v zákonném limitu odpovídajícím rozhodnému období.12. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužnici v prodlení se splněním peněžitého dluhu úrok z prodlení. Jeho výše se určuje podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“). Výše úroku z prodlení odpovídá repo sazbě České národní banky stanovené pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Požadovaný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 17. 4. 2026 je proto důvodný.13. Soud žalobě vyhověl v celém uplatněném rozsahu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni jistinu kontokorentu 22 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 050,47 Kč, příslušenství odpovídající smlouvě a zákonným limitům spotřebitelského úvěru, jakož i částku 510,02 Kč z titulu nepovoleného debetu na běžném účtu.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a náleží jí proto vůči žalované náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Ty představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 126 Kč.