Okresní soud Plzeň-město 30 C 225/2026-39 – Smlouva o účtu

Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 39 418,08 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 431,86 Kč, částku 1 000 Kč z titulu nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu a dále příslušenství specifikované ve výroku rozsudku. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě mu vedla běžný účet. Dne , datum, strany uzavřely dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě - smlouvu o úvěru č. , IBAN, , jejímž předmětem byl spotřebitelský úvěr ve výši 39 962 Kč. Částka 19 962 Kč byla určena k refinancování předchozího úvěru žalovaného a částka 20 000 Kč představovala bezúčelovou část úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 722 Kč při sjednané úrokové sazbě 17,9 % ročně, s předpokládaným konečným splacením dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že první dvě splátky byly uhrazeny, avšak na následující splátku žalovaný dne , datum, uhradil pouze 0,46 Kč a následně své splátkové povinnosti řádně a včas neplnil. Po marném uplynutí dodatečné lhůty poskytnuté žalovanému k nápravě žalobkyně úvěr dne , datum, zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina 39 830,59 Kč a dosud nezaplacený smluvní úrok 1 830,35 Kč. Žalovaný po zesplatnění zaplatil dne , datum, částky 721,54 Kč a 89,46 Kč a dne , datum, částky 632,54 Kč a 367,46 Kč. Žalobkyně tyto platby započetla způsobem uvedeným v přehledu plateb, v jehož důsledku zůstala nesplacena jistina ve výši 39 418,08 Kč a smluvní úrok za období do , datum, ve výši 431,86 Kč. Vedle toho žalobkyně tvrdila, že žalovaný na běžném účtu č. , č. účtu, , zřízeném dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě ze dne , datum, , vytvořil nepovolený záporný zůstatek ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně již v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud žalovaného řádně doručenou výzvou vyzval, aby ve stanovené lhůtě sdělil, zda s takovým postupem souhlasí, a současně jej poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagoval. Soud proto vycházel z toho, že oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož bylo možné skutkový stav zjistit pouze z účastníky předložených listinných důkazů, rozhodl soud bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).4. Soud provedl dokazování (resp. vyšel z následujících listin) rámcovou smlouvou č. , hodnota, , dodatkem č. , hodnota, - smlouvou o úvěru č. , IBAN, , dodatkem č. , hodnota, - smlouvou o účtu č. , č. účtu, , obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami pro používání úvěru, dokladem o načerpání úvěru, splátkovým kalendářem, přehledem plateb, zesplatňujícím dopisem včetně dokladu o jeho odeslání a doručení, mimořádným výpisem z účtu žalovaného, potvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného, úvěrovou zprávou z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, výpisy z účtu žalovaného a předžalobní výzvou. Z těchto listin soud zjistil skutkový stav popsaný výše.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, neboť žalovanému poskytla sjednané peněžní prostředky. Žalovaný byl naopak povinen úvěr splácet v ujednaných pravidelných splátkách, což po uhrazení prvních splátek nečinil.6. Soud se z úřední povinnosti zabýval i tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací; úvěr smí poskytnout jen tehdy, nevyplývají-li z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.7. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti, úvěrové zprávy a výpisů z účtu soud zjistil, že žalobkyně zohlednila příjmy žalovaného, příjmy jeho domácnosti, běžné výdaje, náklady na bydlení, existující úvěrové závazky i způsob jejich dosavadního plnění. Žalobkyně vycházela zejména z čistého měsíčního příjmu žalovaného 40 000 Kč, z dalších příjmů domácnosti, z deklarovaných i interně korigovaných výdajů domácnosti a z údajů obsažených v úvěrových registrech. Součástí posouzení bylo rovněž prověření insolvenčního rejstříku, exekuční minulosti a dosavadního splácení závazků. Měsíční splátka 722 Kč byla vzhledem ke zjištěné finanční situaci žalovaného přiměřená. Soud proto neshledal, že by žalobkyně poskytla úvěr v rozporu s § 86 ZoSÚ; nenastal tak důvod neplatnosti smlouvy podle § 87 ZoSÚ.8. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a dlužník některou splátku nesplnil, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna úvěr zesplatnit. Žalobkyně před zesplatněním vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a poskytla mu dodatečnou lhůtu nejméně 30 dnů. Tím byl splněn také požadavek § 124 ZoSÚ. Žalovaný svůj dluh v poskytnuté lhůtě neuhradil, a žalobkyně proto úvěr dne , datum, účinně zesplatnila.9. Z přehledu plateb soud zjistil výši jednotlivých úhrad žalovaného i způsob jejich započtení. Žalobkyně zohlednila částečné platby žalovaného v souladu s § 1932 odst. 2 o. z. Zůstatek jistiny ve výši 39 418,08 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok za období od , datum, do , datum, ve výši 431,86 Kč byly proto prokázány. Stejně tak byl mimořádným výpisem z účtu prokázán nepovolený záporný zůstatek na účtu žalovaného ve výši 1 000 Kč. Žalovaný byl povinen tento záporný zůstatek žalobkyni uhradit.10. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení se určuje podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně až od 2. 4. 2026, tedy od pozdějšího data, než od kterého jí tento nárok vznikl. Tento nárok soud shledal důvodným.11. Smluvní úrok ve výši 17,9 % ročně byl mezi účastníky sjednán ve smlouvě o úvěru. Žalobkyni proto náleží smluvní úrok z jednotlivých postupně se snižujících částek jistiny za období od zesplatnění do , datum, . Od , datum, činí smluvní úrok 11,5 % ročně. Tato sazba odpovídá omezení stanovenému v § 122 odst. 4 ZoSÚ pro dluh ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení déle než 90 dnů. Smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení mají odlišný právní základ; smluvní úrok je úplata za poskytnutí peněžních prostředků, zatímco úrok z prodlení je následkem prodlení dlužníka s peněžitým plněním. Soud proto žalobkyni přiznal oba nároky v rozsahu uvedeném ve výroku rozsudku.12. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jí proto náleží náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Žalobkyně před zahájením řízení zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Náklady žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 021 Kč. Jeho výše odpovídá položce 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, při zaokrouhlení základu poplatku podle § 6 odst. 7 tohoto zákona. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 021 Kč.