19 C 240/2020-35 — Okresní soud v Přerově

1a.Předmětem řízení je spor o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I tohoto rozsudku. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části [částka] žalovanou neuhrazenou část kupní ceny za koncové zařízení Huawei MediaPad T3 10 LTE – Šedý (dále také jen„ Zařízení I“), které žalovaná zakoupila od žalobkyně na základě účastnické smlouvy ze dne [datum], [číslo] (dále také jen„ smlouva I“), jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva týkající se Zařízení I. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit kupní cenu za Zařízení I ve výši [částka] (po odečtu slevy ve výši [částka], jejíž poskytnutí bylo podmíněno řádným plněním platebních povinností plynoucích ze smlouvy I) – konkrétně žalovaná na kupní cenu uhradila při převzetí Zařízení I částku [částka] a zbývající část kupní ceny se zavázala hradit v pravidelných 23 měsíčních splátkách à [částka]. Tuto svou povinnost však žalovaná porušila, neboť v rámci kupní ceny za Zařízení I neuhradila řádně a včas v pořadí sedmou splátku ve výši [částka] splatnou dne [datum] dle vyúčtování ze dne [datum], [číslo]; v pořadí osmou splátku ve výši [částka] splatnou dne [datum] dle vyúčtování ze dne [datum], [číslo] v pořadí devátou splátku ve výši [částka] splatnou dne [datum] dle vyúčtování ze dne [datum], [číslo]. S ohledem na uvedené žalobkyně prohlásila neuhrazenou část kupní ceny za Zařízení I ve výši [částka] (14 splátek à [částka]) za splatnou a tuto žalované vyúčtovala daňovým dokladem ze dne [datum], [číslo] splatným dne [datum]. Taktéž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dříve poskytnuté slevy z kupní ceny Zařízení I ve výši [částka] (neboť v důsledku prodlení žalovaná nárok na slevu pozbyla), a to vyúčtováním [číslo] se splatností [datum]. 1b.V části [částka] žalobou uplatněná částka představuje žalovanou neuhrazenou část kupní ceny za koncové zařízení [příjmení] [příjmení] 10 lite – černý se slevou ([číslo]) – (dále také jen„ Zařízení II“), které žalovaná zakoupila od žalobkyně na základě účastnické smlouvy ze dne [datum], [číslo] (dále také jen„ smlouva II“), jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva týkající se Zařízení II. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit kupní cenu za Zařízení I ve výši [částka] (po odečtu slevy ve výši [částka], jejíž poskytnutí bylo podmíněno řádným plněním platebních povinností plynoucích ze smlouvy II) – konkrétně žalovaná na kupní cenu uhradila při převzetí Zařízení II částku [částka] a zbývající část kupní ceny se zavázala hradit v pravidelných 23 měsíčních splátkách à [částka]. Tuto svou povinnost však žalovaná porušila, neboť v rámci kupní ceny za Zařízení II neuhradila řádně a včas v pořadí pátou splátku ve výši [částka] splatnou dne [datum] dle vyúčtování ze dne [datum], [číslo]; v pořadí šestou splátku ve výši [částka] splatnou dne [datum] dle vyúčtování ze dne [datum], [číslo] v pořadí sedmou splátku ve výši [částka] splatnou dne [datum] dle vyúčtování ze dne [datum], [číslo]. S ohledem na uvedené žalobkyně prohlásila neuhrazenou část kupní ceny za Zařízení II ve výši [částka] (16 splátek à [částka]) za splatnou a tuto žalované vyúčtovala daňovým dokladem ze dne [datum], [číslo] splatným dne [datum]. Taktéž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dříve poskytnuté slevy z kupní ceny Zařízení II ve výši [částka] (neboť v důsledku prodlení žalovaná nárok na slevu pozbyla), a to vyúčtováním [číslo] se splatností [datum]. 1c.V části [částka] pak jistina pohledávky představuje žalovanou nezaplacené ceny za služby třetích stan poskytnuté žalované žalobkyní na základě smlouvy I, smlouvy II a účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastnicemi dne [datum]. Konkrétně se jednalo o ceny služeb třetích stran zahrnuté do vyúčtování [číslo] se splatností [datum] ([částka] za Premium SMS) a do vyúčtování [číslo] se splatností [datum] ([částka] za M-platby a Premium SMS). 2. Z lustrace v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovaná je občankou Slovenské republiky. Proto soud zkoumal, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k rozhodování věci, a hmotné právo které země je právem rozhodným. S ohledem na skutečnost, že žalovaná má bydliště v České republice, a zároveň žalobkyně v tomto státě provozuje svoji podnikatelskou činnost, soud dospěl k závěru, že dle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s článkem 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) ze dne [datum], [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je založena jeho mezinárodní příslušnost. Ze shodných důvodů je dle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a rady ([příjmení]) ze dne [datum], [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), rozhodováno podle hmotného práva České republiky. 3. Žalovaná v písemném podání doručeném soudu dne [datum] zejména uvedla, že žalobkyni několik splátek uhradila, ale z důvodu finanční tísně nemohla své závazky nadále řádně hradit. Žalovaná výslovně projevila snahu o úhradu dlužných částek, v této souvislosti požádala o stanovení měsíčních splátek. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná (z etnických důvodů je pro ni náročné najít zaměstnání), pečuje o dvě nezletilé děti. Svá tvrzení žalovaná jakkoli nedoložila, zároveň svou neúčast u jednání nařízeného na den [datum] omluvila s tím, že žádá o projednání věci v její nepřítomnosti. 4. Zástupce žalobkyně u soudního jednání vyslovil se splátkovým kalendářem jistiny s veškerým příslušenstvím souhlas, a to v rozsahu pěti měsíčních splátek. 5. Podle § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který proti němu žalobou uplatňování, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. 6. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.). 7. Podle ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. 8. Uznání žalobou uplatněného nároku je procesním úkonem účastníka řízení, který je ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř. nezbytné vykládat dle obsahu. Takovýmto postupem dospěl soud k závěru, že z podání žalované doručené soudu dne [datum] vyplývá, že žalobní nároky uplatněné vůči její osobě v rozhodované věci jakkoli nerozporuje. Nadto z podání žalované je zcela nepochybná její vědomost o existenci závazků a zároveň vůle tyto závazky (byť ve splátkách) uhradit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2020, sp. zn. 29 Odo 522/2001). Proto soud dospěl k závěru, že žalovaná žalobou uplatněné nároky uznala. 9. Soud dále dospěl k závěru, že se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s § 367 a § 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Při rozhodování je pak soud povinen zkoumat, zdali smír (a analogicky v tomto případě žalobní žádání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání) není v rozporu s právními předpisy. V daném případě soud uzavřel, že žalobní žádání se nepříčí kogentním ustanovením zákona ani je neobchází (shodně in [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6), ale naopak z dále uvedených ustanovení právního řádu vyplývá. Konečně vydáním tohoto rozsudku pro uznání nedochází ani ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. 10. Žalobou uplatněný nárok na úhradu kupní ceny za Zařízení I ve výši [částka] má oporu v § 2079 a § 2118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) - v části, v níž tato kupní ceny odpovídá dříve poskytnuté slevě ze strany žalobkyně ([částka]), pak pro svůj podmíněný charakter koresponduje také s § 548 o. z. Taktéž nárok na úhradu kupní ceny za Zařízení II ve výši [částka] je souladný s § 2079 a 2118 o. z.