10 C 236/2021-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso ve výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná smluvené podmínky porušila, neboť nesplácela úvěr podle dohodnutých podmínek, na tento nárok žalovaná uhradila částku [částka]. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši [částka], sestávající se z jistiny ve výši [částka] a poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroky 23,72 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum]. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], že žalobkyně nabyla postoupením pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalovaná jako zákazník uzavřela se společností [právnická osoba] jako úvěrujícím smlouvu, na jejímž základě jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázala se zaplatit celkem [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Byl tedy sjednán souhrnný poplatek ve výši [částka] sestávající se z úroku ve výši [částka], odměny za administrativní činnost ve výši [částka], poplatku hotovostní režim splátek [částka], úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila k rukám věřitele částku [částka]. 5. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum]. 6. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované, je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v kartě. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, že poskytla pravdivé informace, je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly jí poskytnuty předsmluvní informace. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná měla pracovat u zaměstnavatele [název instituce] [název instituce] jako pokladní s výdělkem ve výši [částka], výdaji domácnosti [částka], nájem/inkaso [částka], celkem výdaje [částka], použitelný příjem činil [částka]. 7. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne [datum] nebyla platně uzavřena. Žalované jako spotřebitelce byla poskytnuta peněžní částka ve výši [částka] ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ). 8. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 15. V daném případě žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů žalované uvedených v zákaznické kartě, z čehož vyplývá, že aktivně úvěruschopnost neprověřovala. Žalobkyně netvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalované, jaké doklady žalovaná předložila, jaké ověřila a k důkazu navrhla pouze kartu zákazníka.Příjmy ani výdaje žalované nebyly žádným věrohodným způsobem doloženy. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak předpokládá zákon. 16. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva o půjčce neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvo