10 C 248/2020-19 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] od [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž poskytl žalované dne [datum] úvěr ve výši [částka] splatný do [datum]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.viasms.cz, na níž se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, následně odsouhlasila znění smlouvy, bylo jí přiděleno klientské číslo a zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po ověření schopnosti žalované úvěr splatit jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který žalovaná akceptovala a původní věřitel jí vyplatil úvěr dne [datum]. Žalovaná úvěr dosud nesplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně k důkazu předložila smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], která není opatřena podpisem žalované. Dále předložila rámcovou smlouvu [číslo] z [datum], která rovněž není opatřena podpisem žalované. Bylo prokázáno, že žalované byla poskytnut na bankovní účet částka [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum] ve lhůtě tří dnů. 4. Soud tedy uzavírá, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši [částka], neprokázal však, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. 8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně uplatněný nárok dovozovala. Předložená smlouva není opatřena žádným podpisem žalované (včetně jakéhokoliv elektronického podpisu žalované). Pokud pak žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky došlo ke komunikaci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná v rámci této projevila svoji vůli předmětnou smlouvu uzavřít, pak bylo na ní, aby takové jednání žalované také v řízení prokázala, a to např. právě doložením takové elektronické komunikace (např. datových zpráv), z kterých by jednoznačně vyplynula i identifikace osoby, která také takto jednala a obsah tohoto jednání. Takové důkazy však žalobkyně v průběhu řízení neoznačila a k žalobě také nepřipojila (a to ani ve vztahu k registraci žalovaného v systému žalobkyně apod.). Takovou komunikaci, resp. takové právní jednání žalované (a ani jeho obsah) pak není dle názoru soudu schopna prokázat znalost osobních údajů žalované bez dalšího. Z žádných k důkazu provedených listin nevyplývá, že žalovaná učinila jakýkoli úkon, kterým by projevila vůli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru a byla seznámena se všemi podmínkami smlouvy. 12. Prokázáno tak bylo pouze to, že předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila částku [částka]. Soud v této části proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení, které je tak žalovaná povinna žalobkyni vydat. Splatnost tohoto závazku žalobkyně pak lze odvozovat až od uplynutí lhůty 3 dnů od data doručení předžalobní výzvy k plnění z [datum]. Prodlení žalované tak nastalo až dnem [datum] (domněnka dojití dle § 573 o.z.). Soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení od [datum] (výrok I.) a žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 věty prvé o. s. ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení za situace, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, úspěšná byla co do zaplacení [částka] s příslušenstvím (83 %) a neúspěšná co do zaplacení [částka] (17 %). Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení žalobkyně ve výši 66 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka] s tím, že sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení podle § 14b odst. 1 činí v daném případě [částka], když žalobkyně podává návrhy opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující [částka] a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], tj. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] k těmto 3 úkonům právní služby, tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náležela při plném úspěchu náhrada ve výši [částka]. S ohledem na přiznaný rozsah náhrady nákladů řízení pak náhrada činí [částka].