16 C 254/2021-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 212.573,02 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce„ 230.000 Kč“, jež se žalovaný zavázal žalobci vrátit v měsíčních splátkách po 3.680 Kč. Přestože žalovaný úvěr vyčerpal, uhradil jej žalobci pouze částečně. Poněvadž žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, žalobce neoznačeným dopisem prohlásil úvěrový dluh za splatný ke dni [datum]. Žalobce v žalobě neuvedl ani nebyl schopen při jednání soudu sdělit, kolik žalovaný žalobci zaplatil za dobu od poskytnutí úvěru do doby kdy přestal zcela splácet dne [datum]. Žalobcem požadovaná částka sestává z neuhrazené části jistiny ve výši 195.238,90 Kč, z kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 10.904,70 Kč, z kapitalizovaného úroku od zesplatnění úvěru do dne předání případu advokátní kanceláři žalobce [datum] ve výši 6.089,94 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 339,48 Kč. Žalobce v žalobě rovněž uvedl, že„ v souladu s § 9 zák. č. 145/2010 Sb. nebo podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb.“ zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytovaný úvěr žalobci vrátit s odbornou péčí. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z žalobcem předložené písemné smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru ze dne [datum] ve znění Všeobecných produktových podmínek účinných od [datum] a Ceníku poplatků platného od [datum], považuje soud za prokázané, že smlouva byla uzavírána mezi žalobcem jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako fyzickou osobou – spotřebitelem. Podle čl. II. bodu 1.,2. a 3. smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 250.000 Kč, jež mohl žalovaný vyčerpat v období od [datum] do [datum]. Žalovaný se podle bodů 3e), 4 až 10. smlouvy zase mimo jiné zavázal úvěrový rámec nepřekročit a poskytnutý úvěr žalobci vrátit formou měsíčních splátek jistiny a úroků 1,60% z úvěrového rámce, t.j. ve výši 4.000 Kč měsíčně, splatných k 15. dni v měsíci s tím, že roční úroková sazba pevná činí 13,40% a RPSN 14,43 %. V čl. II. bod 7. bylo dohodnuto, že žalovaný má žalobci vrátit celkem částku 433.182,79 Kč. V článku bodu 11d) a 12 smlouvy bylo dále dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného se splacením jakékoliv pohledávky banky je žalobce oprávněn prohlásit kterékoliv dluhy klienta za splatné, své rozhodnutí je povinen klientovi písemně oznámit a sdělit mu termín zesplatnění i termín k zaplacení úvěru. Smlouva byla podepsána zástupci žalobce a žalovaným. Podle čl. 43 Všeobecných produktových podmínek byl žalobce v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny, úroků a poplatků oprávněn připisovat k částkám dříve splatným úrok z prodlení nebo smluvní úrok podle Úrokového lístku, který však žalobce soudu nepředložil. V Sazebníku poplatků platného od [datum] byly stanoveny poplatky žalobce za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele. Nebylo zjištěno, že by tento Sazebník poplatků platil i ke dni uzavírání úvěrové smlouvy [datum]. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, z výpisu z běžného účtu žalovaného za únor 2017 považuje soud za prokázané, že žalovaný obdržel od žalobce na svůj účet dne [datum] částku 220.000 Kč a dne [datum] další částku 30.000 Kč. Žalobce žalovanému bezhotovostně převedl celkem částku 250.000 Kč. Žalobce nebyl schopen soudu sdělit nebo uvést, jakou částku žalovaný žalobci vrátil. Z neverifikované platební historie žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že za dobu od [datum] do dne [datum] zaplatil žalovaný žalobci částku 204.609,34 Kč a další částku 2.489 Kč (sestávající ze sražených poplatků 89 Kč, a 4 x 600 Kč), celkem částku 207.098,34 Kč. Za dobu od [datum] do [datum] zaplatil žalovaný žalobci celkem částku 19.226,57 Kč. Od [datum] přestal žalovaný žalobci hradit jakékoliv splátky. Soud považuje za prokázané, že za celé období od [datum] do [datum] zaplatil žalovaný žalobci celkem zaokrouhleně částku 226.325 Kč. Žalobce ani žalovaný výše zjištěné skutečnosti nerozporovali. 6. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] eviduje žalobce u žalovaného neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 195.238,90 Kč, splatný smluvní úrok ve výši 10.904,70 Kč, splatný úrok z prodlení –jistiny ve výši 4.236,48 Kč a splatný úrok z prodlení-úroku ve výši 236,16 Kč. Z další listiny označené jako Amortizace soud dále zjistil, že samotný žalobce uvádí, že žalovanému poskytl pouze úvěr ve výši 230.000 Kč s minimální měsíční splátkou 3.680 Kč a že poslední přijatá platba byla ke dni [datum]. Podle tabulky předpisů úroků z prodlení žalobce vypočetl výše uvedené úroky. Z Tabulky nevyplývá, že by mělo jít o Úrokový lístek podle čl. 43 VPP. 7. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobcem ke dni uzavření sporné úvěrové smlouvy [datum] s odbornou péčí, žalobce k prokázání svého odvážného tvrzení předložil pouze žádost žalovaného o úvěr ze dne [datum] a přiznání žalovaného k dani z příjmů za zdaňovací období rok 2015, nic více. Z žádosti i z daňového přiznání je pouze zřejmé, že žalovaný byl v té době podnikatelem, že byl ženatý, měl zůžené SJM, bydlel s manželkou, k níž měl vyživovací povinnost, v družstevním bytu. Pokud jde o příjmy, žalovaný (i s manželkou) měli pouze jeden zdroj příjmů, a to z podnikání žalovaného, z něhož měl žalovaný v roce 2015 příjmy ve výši 807.910 Kč, jež po odpočtení výdajů na podnikání ve výši 646.328 Kč činily celoročně příjem 161.582 Kč, což na 1 měsíc představuje pouze částku 13.465 Kč. V žádosti o úvěr je ale bez dalšího uvedeno, že celkový čistý 1 měsíční příjem domácnosti činí částku 30.000 Kč, což odporuje údajům uvedeným v daňovém přiznání i v samotné žádosti o úvěr. Rozdíl mezi doloženým měsíčním příjmem 13.465 Kč a údajným měsíčním příjmem 30.000 Kč představující částku 16.535 Kč nebyl vůbec vysvětlen, natož doložen. Doložené příjmy žalovaného tak činily pouze částku 13.645 Kč. Pokud jde o reálné výdaje žalovaného, z žádosti o úvěr vůbec nevyplývá, že by jimi žalobce skutečně zabýval. Chybí totiž jakékoliv konkrétní údaje o výdajích žalovaného (i jeho manželky) na jejich živobytí, na hygienu, na jídlo, na ošacení, na bydlení, na úhradu elektřiny, plynu, vodného a stočného, na internet, mobil, na koníčky, případně na splácení dalších závazků. Žádost není žádnými podklady doložena. Obecné a nepodložené tvrzení žalobce považuje soud za nedostatečné a nevěrohodné. Uvedenými podklady žalobce, na němž leží důkazní břemeno, neprokázal, že ke dni údajně uzavírané smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit. 8. Z dopisu ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalobce zesplatnil úvěrovou pohledávku ke dni [datum] a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 206.143,60 Kč nejpozději do [datum]. Dopis byl předán na poštu dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Doklad o doručení této výzvy žalovanému žalobce soudu nepředložil. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru [datum] a na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavírána podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonn