16 C 260/2021-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne„ [datum]“, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [obec] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovaným, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši [částka], jež se žalovaný zavázal vrátit sjednaným způsobem. Poněvadž se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, předchůdce žalobce zesplatnil úvěr ke dni [datum]. Předchůdci žalobce tak vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 5,9% ročně od [datum] do zaplacení. Žalobce rovněž popsal, jak jeho právní předchůdce zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z žalobcem předložené písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že smlouva byla uzavírána mezi právním předchůdcem žalobce jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako fyzickou osobou – spotřebitelem. Podle čl. 1 a čl. 2 a 2.2. smlouvy žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši [částka] za účelem konsolidace neoznačených úvěrů a půjček žalovaného u [právnická osoba] či u jiných neoznačených finančních institucí. Šlo o úvěr spotřebitelský účelově vázaný. Podle čl. 2. smlouvy se žalobce zavázal žalovanému úvěr poskytnout do [datum]. Podle čl. 3 smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr žalobci vrátit formou 108 měsíčních splátek po [částka] splatných vždy k 15. dni každého měsíce v období od [datum] do [datum]. V čl. 4 smlouvy se smluvní strany dohodly na tom, že úroková sazba bude činit 5,9% ročně, že poplatek za vyřízení úvěru činí [částka], RPSN je ve výši 6,41 % a že žalovaný zaplatí žalobci celkem částku [částka]. V článku 8. 1 a 8.2. a násl. smlouvy bylo mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení s úhradou více splátek, je věřitel oprávněn prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě podle písemné výzvy věřitele. Smlouva byla podepsána dne [datum] zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. Žádné další přílohy ke smlouvě o úvěru, Všeobecné podmínky ani Ceníky žalobce k důkazu neoznačil ani soudu nepředložil. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, žalobce žádný doklad o poskytnutí úvěru žalovanému neoznačoval ani nedokládal. Předložil pouze nikým neverifikované„ podklady pre súdné konanie“, z nichž vyplývá, že předchůdce žalobce„ založil úvěr“ [částka] dne [datum], který měl žalovaný týž den vyčerpat v částkách [částka] a [částka]. Poněvadž žalovaný proti tvrzení žalobce o poskytnutí úvěru ničeho nenamítal, považuje soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl dne [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalobce vůbec neuvedl a jeho právní zástupce nebyl také schopen soudu sdělit, jakou částku žalovaný žalobci nebo jeho právnímu předchůdci vrátil. Tento údaj považoval právní zástupce žalobce překvapivě pro soud za nadbytečný s tím, že považoval za dostačující pouhé své tvrzení, kolik žalovaný žalobci dluží. Z neverifikovaných„ podkladů pre súdné konanie – platební historie úvěru“ soud zjistil, že za dobu od [datum] do dne [datum] zaplatil žalovaný předchůdci žalobce potažmo žalobci částku [částka] 6. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobce ke dni uzavření smlouvy o úvěru [datum], žalobce ani jeho právní zástupce ke svým obecným tvrzením přes poučení soudu u jednání dne [datum] nic konkrétního neuvedl ani neoznačil ani nepředložil žádný důkaz. Žalobce tak ničím neprokázal, že by jeho právní předchůdce řádně, natož s odbornou péčí prováděl zjišťování a posuzování schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr žalobci vrátit. 7. Z dopisu ze dne [datum] soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěrový dluh žalovaného ke dni [datum] a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky [částka] Smlouvou ze dne [datum] ve znění přílohy [číslo] a [číslo] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do dne [datum]. Podle listiny označené jako Sledování zásilek byla předžalobní výzva doručena žalovanému dne [datum]. 8. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru [datum] a na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k následujícím právním závěrům. 9. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavírána podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. 11. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (