16 C 290/2021-19 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka], který se žalovaný zavázal žalobci vrátit v celkové výši [částka] formou 60. týdenních splátek po [částka] (tj. [částka] měsíčně). Žalovaný úvěr ve výši [částka] vyčerpal, avšak dohodnuté splátky nehradil řádně a včas a žalobci vrátil pouze částku [částka]. K zesplatnění úvěrového dluhu proto došlo ke dni [datum]. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení částky [částka] představující neuhrazenou část jistiny úvěru a souhrnného poplatku. Úvěruschopnost žalovaného zjistil žalobce z databází neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou dokladů zaškrtnutých v evidenční kartě žalované, dálkovou kontrolou OP a RČ, nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, z platební historie a vyhodnocením příslušné lokality žalovaného. 2. Soud v projednávané věci rozhodoval z důvodu pandemie koronaviru podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaný neměl proti tomuto postupu soudu námitky. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud skutkový stav věci takto: 4. Pokud jde o tvrzený závazkový vztah mezi účastníky, tak z písemné smlouvy [číslo] ze dne [datum] uzavřené podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] za souhrnný poplatek ve výši [částka] (sestávající z úroku ve výši [částka], z poplatku za zpracování úvěru [částka] a z poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka]), který se žalovaný zavázal žalobci splácet v celkové výši [částka] v 60. týdenních splátkách po [částka] ([částka] měsíčně), přičemž první splátka byla splatná dnem [datum] a další splátky každý další 7. den. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně a RPSN činila 195,34 %. Žalovaný podpisem potvrdil, že převzal od žalobce v hotovosti částku [částka] Smlouva byla podepsána zástupcem žalobce i žalovaným. Podle písemných Smluvních podmínek, kapitoly o následcích za porušení povinností klientem, bodu 1) se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení klienta s jakoukoliv splátkou, vyzve žalobce klienta k úhradě dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů, a pokud klient tuto lhůtu nesplní, je žalobce oprávněn požadovat uhrazené celého úvěrového dluhu včetně příslušenství a smluvních pokut v době splatnosti nejbližší splátky. 5. Z evidenční karty klienta ze dne [datum] soud dále zjistil, že žalovaný je vdovec, bydlí v nájmu, u žalobce má souběžný úvěr. Příjmy měl pouze z důchodu ve výši [částka] měsíčně a výdaje měsíčně za nájem ve výši [částka], za energie ve výši [částka], za spoření ve výši [částka] a za televizi [částka]. Na splátky jiného závazku splácel žalovaný žalobci částku [částka] měsíčně a dále vynakládal na jiné výdaje částku [částka] měsíčně. Uvedené údaje o příjmech a výdajích nebyly vůbec konkretizovány (označením důchodového výměru za jaké konkrétní období, smlouvu o nájmu, z níž by vyplývala čistá výše nájemného a výše ostatních nákladů souvisejících s bydlením. Z karty ani nevyplývá, že by žalovaný hradil poplatky za užívání svého mobilu, za léky, za jídlo, ošacení, hygienu apod. V kartě uvedená částka na bydlení v pouhé výši [částka] měsíčně představující údajně čisté nájemné, úhradu plynu, elektrické energie, vodné, stočné, za poplatky za odpady apod. se jeví soudu jako nepřiměřeně nízká. Evidenční karta klienta nebyla žádnými doklady podložena. Evidenční karta byla podepsána zástupcem žalobce a žalovaným. 6. Podle dalšího formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který podepsal žalovaný dne [datum], měl poskytovaný úvěr parametry shodné s výše uvedenou smlouvou o úvěru. Podle nedatované úvěrové historie žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku [částka]. Předžalobní upomínkou z neoznačeného dne žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení upomínky. Z neverifikované počítačové sjetiny nebylo možno zjistit, zda ani kdy byla žalovanému předžalobní výzva z neoznačeného dne doručena. 7. Na projednávanou věc soud aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření sporné smlouvy. 8. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. 10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Ve stručnosti jde o povinnosti věřitele: a) zjistit od spotřebitele údaje o jeho úplných, skutečných i o předpokládaných příjmech po celou dobu splácení úvěru, dále údaje o reálných výdajích na živobytí, na bydlení a na úhradu jiných závazků; b) ověřit pravdivost spotřebitelem uvedených údajů z podkladů, které mu spotřebitel musí na vyžádání doložit u příjmů (např. pracovní smlouvu, mzdové listy, u OSVČ výpisy z účtů, rozhodnutí úřadu o přiznání dávky, smlouvu o provedení práce) a u výdajů (např. smlouvu o nájmu, o podnájmu, rozhodnutí o hrazení výživného, jiné závazky z dalších dluhů). Pravdivost údajů o nákladech na živobytí (na jídlo, ošacení, hygienu, sport, koníčky) je věřitel povinen ověřit a porovnat s údaji z veřejně dostupných informací o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. i podle databáze Českého statistického úřadu o průměrných výdajích obyvatelstva (rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud budou údaje spotřebitele neúplné nebo nevěrohodné nebo se budou vymykat obvyklým cenovým hladinám v místě i v čase, je věřitel povinen vyžádat si od spotřebitele další podklady (např. § 84 zákona č. 257/2016 Sb.), a pokud je spotřebitel nedoloží, nemůže věřitel požadovaný úvěr spotřebiteli poskytnout, neboť chybějící, nevěrohodné případně nepravdivé údaje brání řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelem předložené podklady si věřitel buď oskenuje, nebo konkrétně a nezaměnitelně zaznačí do svých podkladů (např. do zákaznické karty spotřebitele), aby bylo možno s odstupem času ověřit, z jakých konkrétních podkladů prováděl věřitel zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; c) s odbornou péčí profesionála v oboru finančnictví a úvěrování, ke které se veřejně i při styku s žalovanou stranou přihlásil podle § 5 o. z. a dal tím n