16 C 313/2021-21 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaná dluží na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] s.r.o. [obec] a žalovanou formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka] za poplatek [částka], jež se žalovaná zavázala věřiteli vrátit v celkové výši [částka] nejpozději do dne [datum]. Žalovaná ale smluvené povinnosti nesplnila a věřiteli ničeho nevrátila. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení celého úvěrového dluhu ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobce sice dále obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci (zjišťoval úvěruschopnost) žalované z veřejně dostupných databází ISIR,CEE,CRKI,EUCB, avšak výslovně sdělil, že k tomuto nenavrhuje žádné důkazy. Žalobce dále uvedl, že pokud soud neuzná nárok žalobce z titulu tvrzené smlouvy o úvěru, nechť nárok posoudí z titulu bezdůvodného obohacení a za tím účelem nechť si soud zajistí od banky žalované [příjmení] vyjádření, zda na její účet byla v červenci 2019 zaslána částka [částka]. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce žalobce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o jednotlivém úvěru [číslo] ze dne [datum] a z rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] zjistil, že žádná z žalobcem předložených smluv neobsahuje v rozporu s § 561 a § 562 o.z. žádný vlastoruční ani elektronický podpis žalované. Vlastoruční nebo elektronický podpis zástupce věřitele a žalované chybí také na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovanou platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. 5. I v případě, že by byla smlouva za předchůdce žalobce i žalovanou řádně podepsána, byla by stejně podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil a žádnými důkazy neprokázal, že jeho právní předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce v žalobě výslovně uvedl, že nehodlá k otázce zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalované navrhovat žádné konkrétní důkazy. Takový procesní postup jde ovšem k tíži žalobce. 6. V řízení nebylo žádným věrohodným důkazem prokázáno, že by předchůdce žalobce skutečně ze svého vlastního účtu dne [datum] či dne [datum] odeslal (odepsal) ve prospěch žalované a na její účet tvrzenou částku [částka]. Žalobce sice předložil soudu začerněný výpis z běžného účtu ze [datum], z jeho záhlaví není ale zřejmé, která banka jej vystavila ani zda účet, z něhož měla být částka poukazována, patřila skutečně předchůdci žalobce. Poněvadž do výpisu bylo samotným žalobcem zjevně zasahováno formou začerňování souvisejících či navazujících údajů, považuje jej soud za zcela nevěrohodný. Z žalobcem předloženého výpisu nepovažuje soud za prokázané, že částku [částka] odeslal ze svého účtu právě předchůdce žalobce. 7. Žalobce sice v žalobě navrhl, aby si soud k otázce„ připsání“ částky [částka] na účet žalované zajistil důkaz dotazem na ČSOB. Vzhledem ale ke skutečnosti, že žalobce neprokázal, že sporná částka byla skutečně odeslána z účtu jeho předchůdce, posoudil soud návrh na provedení důkazu o„ připsání“ částky na účet žalované za nadbytečný. 8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o nevěrohodnosti začerněného výpisu z účtu a neprokázání jeho aktivní legitimace ve sporu a o možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.