10 C 366/2021-28 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 53 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, na půjčku uhradil částku ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši [částka], tj. dlužná jistina ve výši [částka] a dlužný poplatek ve výši [částka], kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka], zákonné úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi společnosti [právnická osoba] a žalovanou soud zjistil, že žalované byla poskytnuta půjčka ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaná zavázala zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Celá půjčka včetně poplatku měla být žalovanou zaplacena v 52 týdenních splátkách po [částka] počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. RPSN činila 199,4 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že se uhrazené splátky započítávají nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení poplatku se započítávají na vlastní částku půjčky. 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že se žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaný zavázal zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Celá půjčka včetně poplatku měla být žalovaným zaplacena v 53 týdenních splátkách po [částka] počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. RPSN činila 206,8 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že se uhrazené splátky započítávají nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení poplatku se započítávají na vlastní částku půjčky. 5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum]. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Uvedenou skutečnost o postoupení pohledávky žalobkyně oznámila žalovanému přípisem ze dne [datum]. 7. Poněvadž smlouvy uzavřené mezi žalovanou a původní věřitelkou byly sjednány přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Soud předně konstatuje, že vztah mezi účastníky má podle obsahu práv a povinností povahu smlouvy o půjčce ve smyslu 657 obč. zák., přičemž s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v daném případě použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 11. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru, dle něhož žalovaný jako dlužník uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem v písemné formě smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a násl. obč. zák., na základě níž mu byla poskytnuta půjčka ve výši [částka] předáním v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovanému z této smlouvy vznikla smluvní povinnost půjčku vrátit včetně sjednaného poplatku ve výši [částka] formou sjednaných 53 týdenních splátek. S ohledem na povahu smlouvy o půjčce (kterou lze sjednat i„ úplatně“, tedy s případně sjednaným úrokem), jakož i s ohledem na skutečnost, že ve sjednané smlouvě o půjčce absentuje cokoliv, z čehož by šlo dovozovat jiný účel sjednaného„ souhrnného poplatku“, než právě jeho účel jako„ úplaty“ za poskytnutí půjčky, soud tento souhrnný poplatek posoudil právě jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Žalovaný na půjčku uhradil celkem částku [částka]. 12. Úroky dohodnuté při poskytnutí úvěru představují úplatu (odměnu) za užívání úvěrové jistiny. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při úvěru totiž platí ustanovení § 1 odst. 2 o. z., podle něhož jsou zakázána ujednání porušující dobré mravy. 13. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok], a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. [rok]), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], uveřejněným pod [číslo] ve Sbírce nálezů a usnesení [název soudu], roč. [rok], který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. 14. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. (o tom, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda jednání účastníka občanskoprávního vztahu je v souladu či v rozporu s dobrými mravy, zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nebo § 39 obč. zák., je vždy třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. 15. Ve vztahu k úrokům [název soudu] judikoval, že neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. V souladu s dobrými mravy je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny, bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné, často právě z důvodu své tíživé finanční situace. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pouze konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů