16 C 119/2022-32 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 22.392,69 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 3.560,44 Kč (celkem částky 25.953,13 Kč s příslušenstvím) s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalované úvěr ve výši 24.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 44.618 Kč dohodnutým způsobem. Žalovaná ale své smluvní závazky nesplnila, předchůdci vrátila pouze zaokrouhleně částku 3.240 Kč. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení nedoplatku úvěru ve výši 22.392,69 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, jíž se žalobce domáhá ve snížené výši 3.560,44 Kč Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] ve znění smluvních podmínek soud zjistil a považuje za prokázané, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 24.000 Kč, který se žalovaná zavázala věřiteli vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem 2.311 Kč a s dalšími poplatky v souhrnné výši 18.307 Kč, celkem částku 44.618 Kč, formou 14 měsíčních splátek po 3.187 Kč, přičemž první splátka měla být splatná do 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaná v Prohlášení potvrdila, že při podpisu smlouvy obdržela sjednaný úvěr v místě svého bydliště v hotovosti. Ve smluvních podmínkách se strany dohodly, že v případě nezaplacení jakékoliv splátky žalovanou ve lhůtě do 30 dnů od výzvy věřitele k úhradě dluhu, dojde k zesplatnění celého úvěrového dluhu. Smlouva ve znění Prohlášení a podmínek byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovanou. Parametry úvěru jsou uvedeny rovněž ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], jež žalovaná rovněž podepsala. 5. Z žádosti žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná požádala předchůdce žalobce o úvěr ve výši 24.000 Kč, že měla být zaměstnaná v Gastru u [jméno] v [obec] a její mzda měla činit 20.053 Kč, že měla být svobodná a bydlet u přítele, jenž nebyl vůbec označen, její měsíční náklady měly činit za bydlení a energie 1.000 Kč a za jídlo a osobní náklady ve výši 3.500 Kč. Podle obsahu žádost žalovaná předložila pouze neoznačené a nekonkretizované„ potvrzení“ od zaměstnavatele a občanský průkaz, nic více. Předchůdce žalobce po žalované nepožadoval předložení výplatních pásek, pracovní smlouvy, podkladů kde a u jakého přítele bydlí a jaké platí ve skutečnosti náklady na bydlení, za energie, za odpad atd. Žalovaná výše uvedené podklady předchůdci žalobce rovněž nepředkládala. Soud považuje za prokázané, že žalobce řádně nezkoumal ani si neověřoval pravdivost údajů o příjmech a výdajích, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. 6. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. o neprokázání tvrzení o provádění úvěruschopnosti žalované jeho předchůdcem a o možnosti případně doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy. 7. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v listopadu 2019 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 8,34 %, [právnická osoba] 16,4 % a [právnická osoba] 15,3 %. Průměrná úroková sazba všech tří bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13%. 8. Smlouvou ze dne [datum] ve znění přílohy právní předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce, o čemž předchůdce žalovanou informoval dopisem ze dne [datum]. Podle předžalobní výzvy ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 60.122,10 Kč ve stanovené lhůtě. Dopis měl být podán k poštovní přepravě dne [datum]. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. 13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalované řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce žádné potvrzení zaměstnavatele o skutečných příjmech žalované nepředložil ani od žalované nevyžadoval předložit výplatní pásky ani pracovní smlouvu. Z žalobcem předložených podkladů nelze zjistit, zda údaj žalované o jejích příjmech ve výši 20.053 Kč měsíčně je pravdivý či nikoliv ani z jakých konkrétních podkladů tuto skutečnost předchůdce žalobce ověřoval. Stejně tak nebylo možno ověřit, zda se žalovaná skutečně zdržovala u konkrétního přítele ani jaké byly její skutečné výdaje na bydlení a živobytí. Z žalobcem předložených listin je naopak zřejmé, že se jeho předchůdce ve skutečnosti tvrzenými příjmy ani reálnými výdaji žalované nezabýval ani si nezjišťoval relevantní podklady o reálné úvěruschopnost žalované. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalované. Soud tedy uzavírá, že provádění úvěruschopnosti žalované bylo ryze formální a zřetelně nedbalé a že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatně