16 C 136/2022-47 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 37.500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] č. 8 2018 poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 43.250 Kč dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci ani žalobci nic neuhradil. Smlouvou o prodeji části závodu společnosti [právnická osoba] (podle notářského zápisu notářky v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne ze dne [datum]) došlo k přechodu sporné pohledávky na [právnická osoba] Financial Services a,.s. [obec] a tato společnost smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na společnost [právnická osoba] [obec] a tato společnost smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku žalobci. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. 8 2018 ve znění Úvěrových podmínek a Předpisů splátek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25.000 Kč, jež se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit spolu s úroky ve výši 25,85 % p. a., s poplatkem za uzavření smlouvy 1.000 Kč, s poplatkem za správu úvěru ve výši 5.500 Kč a s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 4.750 Kč, celkem částku 43.250 Kč, formou 13 měsíčních splátek po 3.250 Kč splatných k 26. dni každého měsíce, při roční úrokové sazbě 63,36 % ročně a RPSN 189,38 %. V čl. V. smlouvy se strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátek řádně a včas má předchůdce žalobce právo vyzvat dlužníka k úhradě dluhu a pokud tak neučiní do 30 dnů, je věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. V případě prodlení s úhradou splátek nebo zesplatněné jistiny se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Převzetí částky 25.000 Kč žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Smlouva byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. 5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že údaje o podmínkách úvěru jsou shodné s údaji v uzavřené smlouvě. Formulář byl podepsaný zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným, jenž zároveň prohlásil, že nemá žádné další půjčky. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má trvalé bydliště na adrese [adresa žalovaného] s.r.o. [obec a číslo], bydlí sám v nájemním bytu, v domácnosti je pouze 1 výdělečná osoba, od zaměstnavatele má mzdu ve výši 9.781 Kč měsíčně, údajně pobírá jiné nedefinované příjmy údajně ve výši 6.000 Kč měsíčně, přičemž není uvedeno od koho ani za co. V další rubrice je uvedeno, že celkové příjmy domácnosti jsou ve výši 15.781 Kč. Jako výdaje žalovaný uvedl částku za bydlení i energie ve výši 4.000 Kč, za stravování [číslo] a na ostatní výdaje 400 Kč. Příjmy žalovaného od firmy [právnická osoba] byly doloženy mzdovými listy, podle nichž za měsíc 1/ 2018 měl žalovaný čistou mzdu 9.700 Kč, z níž byla provedena srážka exekuce pro [právnická osoba] ve výši 1.158 Kč, takže žalovaný obdržel pouze 8.542 Kč. Podle mzdového listu za 2/ 2018 měl žalovaný čistou mzdu 10.674 Kč, z níž byla provedena srážka exekuce pro Profidebt 1.482 Kč a žalovaný obdržel příjem pouze ve výši [číslo]. Konečně podle mzdového listu za neoznačené období měl žalovaný čistou mzdu ve výši 8.970 Kč. Průměrný příjem žalovaného činil částku 9.781 Kč měsíčně, ktery však byl ještě krácen o prováděnou exekuci pro [právnická osoba] v průměrné výši 1.320 Kč. Reálné měsíční příjmy žalovaného od Mat Consultnig činily cca 8.461 Kč měsíčně. Žalovaný výslovně lhal, když ve formuláři o standardních informacích o spotřebitelském úvěru výslovně prohlásil, že nemá žádné další závazky či půjčky a zástupce předchůdce žalobce zjevně do přeložených mzdových listů ani nenahlédl, neboť záznamu o srážkách exekuce by si musel všimnout i velice špatně vidící obchodní zástupce. Čestnému prohlášení žalovaného ze dne [datum] o tom, že má mít„ dalších 6.000 Kč na ruku“ snad od svého zaměstnavatele či od jiné osoby nelze uvěřit. V prohlášení nebyla uvedena žádná konkrétní firma, od níž a za co by měl žalovaný pobírat další příjem. Prohlášení je neověřitelné a tudíž nevěrohodné, učiněné navíc na připraveném formuláři předchůdce žalobce a zjevně slouží ke zkreslování skutečných příjmů žalovaného. 7. Ze smlouvy o podnájmu uzavřené mezi nájemkyní [jméno] [příjmení] a žalovaným dne [datum] v [obec] vyplývá, že za nájem a služby včetně elektriky a odpadů hradil žalovaný částku 4.000 Kč měsíčně. Podle dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] mezi žalovaným a firmou [právnická osoba] [obec] měl žalovaný pobírat příjem ve výši 12.500 Kč brutto. 8. Z nepodepsaného prohlášení žalovaného z neoznačeného dne, že [jméno] [příjmení] je jeho kamarád, není zřejmé, jaký má mít pro danou věc význam.. 9. Z finanční analýzy a z přiloženého credit scooringu soud zjistil, že pro účely výpočtu scooringu měl mít žalovaný příjem 19.749 Kč měsíčně (přestože byl doložen pouze příjem 8.461 Kč měsíčně) a výdaje měl mít ve výši 6.400 Kč měsíčně. Podle zákona č. 110/2006 Sb. bylo ale životní minimum pouhých 3.140 Kč a na bydlení vynakládal 4.000 Kč měsíčně, což prokazatelně činí celkem částku 7.140 Kč. Po odečtení zjištěných výdajů 7.140 Kč od příjmů 8.461 Kč zůstává částka 1.829 Kč, z níž měl žalovaný měsíčně hradit poplatky za mobil, internet, za jízdné do zaměstnání v [obec], za koníčky a navíc ještě dohodnutou splátku úvěru ve výši 3.250 Kč měsíčně. Již z těchto elementárních údajů je zjevné, že ze svého příjmu nemohl žalovaný hradit ani své běžné výdaje, natož navíc splátku úvěru ve výši 3.250 Kč. Finanční analýza a credit scooring představuje téměř vědecké dílo předchůdce žalobce vypracované na základě fiktivních (vymyšlených a nepravdivých) údajů. Na základě uvedených podkladů nemohl předchůdce žalobce jako údajný profesionál v oboru úvěrování s čistým svědomím uzavřít, že žalovaný je schopen bez problémů a dlouhodobě poskytnutý úvěr splácet. To by nemohl učinit ani laik. 10. Smlouvou o prodeji části závodu společnosti [právnická osoba] ppodle notářského zápisu notářky v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne ze dne [datum] došlo k přechodu sporné pohledávky na [právnická osoba] Financial Services a,.s. [obec] a tato společnost smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku na společnost [právnická osoba] [obec] a tato společnost smlouvou ze dne [datum] postoupila spornou pohledávku žalobci. Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla podle podacího lístku předána týž den k poštovní přepravě. 11. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 12. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědči