16 C 174/2022-41 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 27.826 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum], [číslo] poskytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 92,67 % p.a. při RPSN 92,67 % v dohodnutých 48 splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil částku 55.917 Kč. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky [číslo] došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání dalšího nedoplatku úvěru ve výši 22.936 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4.890,32 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum] ve znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne [datum] ve znění splátkového kalendáře, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 30.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 30.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 87.216 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 2.071 Kč, splatných vždy k 24. dni každého měsíce v době od [datum] do [datum], přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 92,67 % ročně a RPSN 92,67 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200.000 Kč. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V Dodatku [číslo] bylo dohodnuto pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 254 Kč měsíčně. Žalovaný návrh včetně Dodatku podepsal dne [datum] a žalobce návrh včetně dodatku akceptoval dne [datum]. V Oznámení ze dne [datum] žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru ve znění Dodatku [číslo] s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne [datum]. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu ve znění Dodatku [číslo] dne [datum]. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou podepsal žalovaný dne [datum]. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne [datum] na účet žalovaného částku 30.000 Kč. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta [celé jméno žalovaného]. Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci v období od [datum] do [datum] celkem částku 55.917 Kč. Od [datum] žalovaný žalobci již žalobci ničeho nesplácí. 6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný podepsal dne [datum] formulář žalobce„ Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne [datum] neměl žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listiny score card ze dne [datum] obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 448, což podle připojené legendy znamená, že jde o III. kategorii, u níž je nízké riziko a jde o nejlepší segment klientů. Podle formuláře žalobce [příjmení] klienta ze dne [datum] byla finanční potřeba žalovaného 130.000 Kč, přesto mu byl poskytnut úvěr 30.000 Kč, žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 19.500 Kč, jeho výdaje činily životní minimum ve výši 3.410 Kč, na bydlení u rodičů vynakládal na nájemné i inkaso dohromady částku 1.000 Kč. Žalovaný hradil žalobci splátky předchozích dluhů ve výši 2.641 Kč měsíčně a na dopravu, kurzy a záliby vynakládal pouze 100 Kč měsíčně. Žalovaný byl svobodný a byl zaměstnán u firmy [právnická osoba] v [obec]. Podle potvrzení firmy [právnická osoba] a mzdového listu měl žalovaný za období od [datum] do [datum] průměrný měsíční příjem 19.604 Kč a za měsíc srpen 2019 příjem 19.789 Kč. 7. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od [datum] povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzvy ze dne [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne [datum] považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal na poštu dne [datum]. 8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v září 2019 je soudu z úřední činnosti známo, že [právnická osoba] poskytovala ve stejném období a lokalitě spotřebitelské úvěry ve výši 30.000 Kč za roční úrokovou sazbu od 4,9% do 22,7%, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,8 % (viz sdělení ze dne [datum]), [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 12 % (viz sdělení ze dne [datum]) a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 14,9 % (viz sdělení ze dne [datum]). Průměrná roční úroková sazba všech tří bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,6 %. 9. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz vyjádřením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], neboť se vztahuje k období cca 1 rok před uzavřením sporné smlouvy a jeho provedení by nemělo pro výsledek sporu žádný význam. 10. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 11. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 12. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 13. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost