16 C 341/2021-24 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou, poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti částku [částka], jíž se žalovaná zavázala úvěrujícímu vrátit spolu s příslušenstvím ve výši [částka], celkem částku [částka], v 13 měsíčních splátkách po [částka], přitom první splátka byla splatná dne [datum] a další splátky vždy 26 dne každého měsíce. Žalovaná uhradila předchůdci žalobce pouze částku [částka], kterou si předchůdce žalobce započetl na příslušenství. Žalobce tvrdil, že z důvodu prodlení žalované mu vznikl nárok na doplacení neuhrazené jistiny [částka], na doplacení zbytku příslušenství sestávajícího z nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], z nesplaceného poplatku za správu úvěru ve výši [částka], z nesplaceného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši [částka], z kapitalizovaného zákonného úroku ve výši [částka], z účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky snížených na částku [částka] a dále na zaplacení smluvní pokuty snížené na částku [částka]. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaná dlužnou částku žalobci dosud neuhradila. Žalobce rovněž obecně popsal, s jakou odbornou péčí ověřoval schopnost žalované poskytovaný úvěr věřiteli splácet. Sporná pohledávka byla převedena ke dni [datum] z předchůdce žalobce spolu s částí jeho závodu na společnost [právnická osoba] a tato společnosti ji smlouvou ze dne [datum] převedla na žalobce s účinností ode dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 o.s.ř. (tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti), tvrzený nárok žalobce ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. Podle písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., poskytl [právnická osoba] jako úvěrující žalované jako úvěrované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši [částka], jež se žalovaná zavázala splácet spolu s dohodnutými celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] (sestávajícími z úroku ve výši 28% z poskytnuté jistiny za dobu, na kterou byl úvěr poskytnut, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši [částka], z poplatku za správu úvěru ve výši [částka] a z poplatku za hotovostní výběr splátek [částka]), tj. celkem částku [částka], v 13. měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 26. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podle č.l. IV. smlouvy činila RPSN 189,38 %. V čl. V. bod 2 a 3 smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě, že dlužník neuhradí kteroukoliv splátku řádně a včas, může věřitel vyzvat dlužníka k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů a pokud dlužník přes výzvu splátku neuhradí, může věřitel prohlásit úvěr za zesplatněný. V čl. V. bodu 4 smlouvy se smluvní strany dále dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. V čl. VIII bod 1 smlouvy je dále uvedeno, že dlužník čestně prohlašuje, že s výší splátek dle této smlouvy výslovně souhlasí a potvrzuje, že vzhledem k výši svých měsíčních příjmů a výdajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, je schopen veškeré splátky hradit řádně a včas a že veškeré listiny i jiné doklady jsou platné a účinné a že prohlášení vůči věřiteli jsou pravdivé a úplné. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje stejné údaje jako smlouva. Z předpisu splátek ze dne [datum] vyplývá, že v případě úvěru [částka] má měsíční splátka spotřebitele činit [částka]. Z obsahu žaloby soud zjistil, že žalovaná uhradila před podáním žaloby na úvěrový dluh celkem částku [částka]. 4. Z písemné žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] považuje soud dále za prokázané, že v ní byly mimo jiné vyplněny a zaškrtnuty rubriky, že žadatelka nebydlí na trvalé adrese [adresa žalované], že je zaměstnaná u čerpací stanice OMV v [obec] na dobu určitou do [datum], je svobodná, údajně žije u rodičů, přestože počet výdělečně činných osob v domácnosti jsou pouze 2, její příjem ze mzdy činí částku [částka], přesto údajné měsíční příjmy celé domácnosti činí [částka], aniž by bylo uvedeno, která další osoba má další konkrétní příjmy a z čeho. Žalovaná měla výdaje na bydlení, nájem, elektřinu, plyn a vodu ve výši [částka], na stravování a výživné [částka] (nebylo uvedeno pro kterou konkrétní osobu je výživné) a na ostatní výdaje [částka]. V žádosti nejsou uvedeny žádné konkrétní údaje, za jaké období byla zjišťována výše příjmů žalované ani kdo konkrétně měl přispívat do příjmů v domácnosti další částkou [částka] měsíčně a z jakých konkrétních podkladů byla tato skutečnost zjištěna. Není tak vysvětleno, proč má být příjem domácnosti [částka], když žalovaná má pouze příjem ve výši [částka] měsíčně. V rubrice výdaje není konkrétně označena ani nájemní smlouva ani nejsou ověřovány výdaje na SIPO ani na stravování. Žádost podepsala pouze žalovaná. Z žádosti nebylo možno zjistit, z jakých konkrétních podkladů předchůdce žalobce ověřoval správnost zapsaných údajů a žalobce žádné další listiny o příjmech i výdajích žalované nepředložil. 5. Z notářského zápisu notářky JUDr. [jméno] [příjmení] v [obec] ze dne 27.9.2018 č.j. NZ 1054/2018, N 842/2018 považuje soud za prokázané, že dne [datum] společnost [právnická osoba] převedla na společnost [právnická osoba] část svého závodu – divizi spotřebitelských úvěrů spolu se spornou pohledávkou. Podle smlouvy ze dne [datum] tato společnost převedla spornou pohledávku na žalobce. [právnická osoba] ze dne [datum] a dopisem žalobce ze dne [datum] byla žalovaná o tomto převodu informována. Přes výzvy žalobce ze dne [datum], [datum], [datum] a předžalobní upomínku ze [datum], kterou předal žalobce k poštovní přepravě dne [datum], žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům. 7. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 8. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 10. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném ob