16 C 83/2022-29 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 60.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] 2017 [číslo] poskytl jeho právní předchůdce [právnická osoba] [obec] (dále jen předchůdce žalobce nebo žalobce) žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 60.000 Kč, který se žalovaný zavázal předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 110.400 Kč dohodnutým způsobem. Žalovaný ale své smluvní závazky nesplnil a předchůdci ani žalobci nic nevrátil. Na základě smluv ze dne [datum] a [datum] byla pohledávka postoupena z právního předchůdce na žalobce. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] 2017 [číslo] ve znění Úvěrových podmínek a Předpisů splátek soud zjistil, že předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] se zavázal poskytnout žalovanému jako spotřebiteli bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 60.000 Kč, jež se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu s úroky ve výši 21% p. a., s poplatkem za správu úvěru ve výši 13.200 Kč a s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 20.400 Kč, celkem částku 110.400 Kč, formou 16 měsíčních splátek po 6.900 Kč splatných k 3. dni každého měsíce, při roční úrokové úrokové sazbě 46,02 % ročně a RPSN 159,74 %. V čl. V. smlouvy se strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou splátek řádně a včas má předchůdce žalobce právo vyzvat dlužníka k úhradě dluhu a pokud tak neučiní do 30 dnů, je věřitel oprávněn úvěr zesplatnit. V případě prodlení s úhradou splátek nebo zesplatněné jistiny se žalovaný zavázal zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Převzetí částky 60.000 Kč žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Smlouva byla dne [datum] podepsána zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. 5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že údaje o podmínkách úvěru jsou shodné s údaji v uzavřené smlouvě. Formulář byl podepsaný zástupcem předchůdce žalobce a žalovaným. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má trvalé bydliště na adrese Městského úřadu Pernštejnské nám. [číslo] v [obec] a ve skutečnosti bydlí na ul. [ulice a číslo], [obec], že je zaměstnaný u firmy [právnická osoba] [obec], bydlí s družkou v obecním bytu, v domácnosti jsou 2 výdělečné osoby (druhá osoba není konkretizována), od zaměstnavatele má mzdu ve výši 10.825 Kč měsíčně, údajně pobírá za brigády další částku 4.000 Kč měsíčně, přitom zaměstnavatelská firma není vůbec označena a ničím nebyly doloženy údajné další příjmy. V další rubrice je uvedeno, že celkové příjmy domácnosti jsou ve výši 33.000 Kč, aniž by bylo konkrétně uvedeno a doloženo, jaká další osoba přispívá na vedení domácnosti a od koho pochází tyto další příjmy. Jako výdaje žalovaný uvedl částku za bydlení ve výši 2.000 Kč a za stravování 3.000 Kč. Doloženy byly pouze příjmy ze zaměstnání u firmy [právnická osoba] ve výši 10.825 Kč měsíčně. Další údajné příjmy a výdaje byly dokládány pouze čestným prohlášením. Žalovaný má zkušenosti s úvěry. 7. Z Dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] a ze mzdových listů soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u firmy [právnická osoba] od [datum] na dobu neurčitou, a od tohoto zaměstnavatele žalovaný obdržel v březnu 2017 po srážce za nepřednostní pohledávky ve výši 4.658 Kč pouze částku 10.648 Kč, v dubnu 2017 po srážce nepřednostní pohledávky ve výši 2.833 Kč pouze částku 11.256 Kč a v květnu 2017 po srážce nepřednostní pohledávky ve výši 3.055 Kč pouze částku 10.572 Kč. Ve všech mzdových listech je uvedeno, že žalovaný splácel 4 nepřednostní pohledávky, které činily v březnu 2017 celkovou částku 143.885,31 Kč, v dubnu 2017 částku v celkové výši 139.227,31 Kč a v květnu 2017 celkovou částku 136.394,31 Kč. 8. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že si měsíčně přivydělává v Galerii Šantovka brigádou částkou 4.000 Kč. V prohlášení nebyla uvedena žádná konkrétní firma, u níž by měl žalovaný brigádně pracovat. Prohlášení je neověřitelné a tudíž nevěrohodné. 9. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] (zřejmě) ze dne [datum], že jí žalovaný přispívá na domácnost částkou 2.000 Kč. 10. Z nepodepsaného prohlášení žalovaného z neoznačeného dne, že [jméno] [příjmení] je jeho kamarádka. 11. Z finanční analýzy a z přiloženého credit scooringu soud zjistil, že pro účely výpočtu scooringu měl mít žalovaný příjem 14.825 Kč měsíčně (přestože byl doložen pouze příjem 10.825 Kč) a výdaje měl mít ve výši 5.000 Kč měsíčně. Podle zákona č. 110/2006 Sb. bylo ale životní minimum pouhých 3.140 Kč a s přihlédnutím k příspěvku na bydlení, na mobil, internet, koníčky, na cestovné do zaměstnání je zřejmé, že výdaje ve výši 5.000 Kč měsíčně jsou pouhou iluzí předchůdce žalobce potažmo žalobce. A to se předchůdce vůbec nezabýval dluhy žalovaného, které měl mít v rozhodné době (podle mzdových listů) v minimální výši 136.394,31 Kč. Finanční analýza a credit scooring představuje vědecké dílo vypracované na základě fiktivních (nepravdivých) údajů. Z těchto podkladů nemohl předchůdce žalobce jako údajný profesionál v oboru úvěrování provést objektivní zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, což sám musel vědět. 12. Ze smlouvy ze dne [datum] ve znění příloh soud zjistil, že sporná pohledávka byla postoupena z předchůdce [právnická osoba] na žalobce. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky co nejdříve pod pohrůžkou soudního vymáhání. Podle podacího lístku předal žalobce výzvu k poštovní přepravě dne [datum]. 13. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červenci 2017 soud z vyjádření bankovních ústavů zjistil, že [právnická osoba] požadovala úrokovou sazbu 12,4 % ročně a ČSOB poskytovala úrokovou sazbu 10,9 % ročně. Průměrná úroková sazba obou bankovních domů činila v rozhodném období 11,65 % ročně. 14. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 15. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 17. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiň