10 C 74/2022-113 — Okresní soud v Přerově

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně ze stejné částky od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokátky žalobkyně částku [částka], obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. 2. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž brojil proti jeho právním závěrům. Za stěžejní označil otázku, zda je žalovaný osobou, která je povinna platit úplatu za užívání cukrárny [jméno] v [obec] jejímu vlastníku (žalobkyni) v situaci, kdy povinnost vyklidit stejné nebytové prostory byla uložena v jiném soudním řízení pravomocným rozsudkem třetí osobě, synu žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Ten nebytové prostory užívá bez právního důvodu. Řízení o vyklizení nebytových prostor bylo proti jmenovanému vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]; o žalobě v něm bylo rozhodnuto pozitivně, s účinky právní moci ke dni [datum]. Žalovaný okresní soud opakovaně upozorňoval na to, že tentýž skutkový stav nelze ve dvou různých řízeních hodnotit odlišně. Nebytové prostory tedy užívá buď žalovaný, nebo [jméno] [celé jméno žalovaného]. Závěry okresního soudu přijaté k otázce pasivní legitimace si vzájemně odporují. [příjmení] o vyklizení nebytových prostor vedený proti synu žalovaného předcházel nyní probíhajícímu sporu o bezdůvodné obohacení. Žalovaný konstantně tvrdí, že je to on, kdo provozuje v nebytových prostorách podnikatelskou činnost. Účelové argumentace se dopouští žalobkyně, která v předchozím řízení tvrdila, že nebytové prostory užívá [jméno] [celé jméno žalovaného], a nyní v řízení tvrdí, že je užívá žalovaný. Okresní soud v odstavci 16. odůvodnění napadeného rozsudku vyhodnotil chybně otázku dobré víry žalovaného v době, kdy žalovaný se synem [jméno] uzavřel nájemní smlouvu na vybavení cukrárny a začal v nebytových prostorách podnikat. Opakoval, že prostory cukrárny [jméno] si pronajal v roce [rok] [jméno] [celé jméno žalovaného]. V roce [rok] byl jeho nájemní poměr pronajímatelkou – žalobkyní vypovězen. Jmenovaný vedl následně se žalobkyní spor o nicotnost, resp. neplatnost výpovědi nájmu nebytových prostor; podle jeho názoru tu nebyl důvod k výpovědi. Pro hodnocení dobré víry žalovaného je směrodatné, že [název soudu] rozhodl ve zmíněném sporu dne [datum], tedy až poté, kdy [jméno] [celé jméno žalovaného] pronajal vybavení cukrárny žalovanému. O obsahu rozsudku [název instituce] [označení státu] byli účastníci informováni až z jeho písemného vyhotovení, které jim bylo doručeno dne [datum]. Žalovaný připustil, že v rozhodné době, stejně jako v současnosti, za užívání nebytových prostor žalobkyni neplatil. Odůvodnil to tvrzením, že investoval do rekonstrukce nebytových prostor asi [částka] mil. Kč, aniž mu žalobkyně tuto investici nahradila; se členy jeho rodiny odmítala komunikovat. Žalovaný se proto domáhal změny napadeného rozsudku tak, ať je žaloba proti němu v celém rozsahu zamítnuta. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Pasivní legitimace žalovaného byla jednoznačně doložena. Žalobkyně si byla při podání žaloby vědoma toho, že nájemní poměr sjednala se synem žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného]. Nájemní poměr skončil výpovědí pro neplacení nájemného, o čemž bylo definitivně pravomocně rozhodnuto dne [datum]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] byl povinen nebytové prostory vyklidit. Žalobkyně se domáhala splnění uvedené povinnosti soudní cestou; soud její žalobě vyhověl. [jméno] [celé jméno žalovaného] nebytové prostory fakticky až dosud nevyklidil. Jeho movité věci se tak až dosud nacházejí v nebytových prostorách ve vlastnictví žalobkyně. Ke dni podání žaloby o vyklizení nebytových prostor [jméno] [celé jméno žalovaného] provozoval cukrárnu svým jménem. Následně mu bylo odňato živnostenské oprávnění pro odsouzení za přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 1 trestního zákoníku, nemohl zde proto svou živnost nadále provozovat. Aniž nebytové prostory vyklidil, pronajal veškeré vybavení cukrárny žalovanému, který provozuje živnost s předmětem„ Hostinská činnost, pekařství a cukrářství“; ke dni [datum] a ke dni [datum] byla cukrárna zapsána jako provozovna jeho živnostenské činnosti pod [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec], a to bez souhlasu žalobkyně a bez nájemní smlouvy k jejím nebytovým prostorám. K zápisu provozovny došlo po právní moci rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi nájmu nebytových prostor. [obec] víra žalovaného nemůže být dovozována z faktu, že proti pravomocnému rozsudku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědi nájmu nebytových prostor bylo podáno dovolání. Žalovaný hodlá odložit faktické vyklizení těchto prostor, a prodloužit tím dobu, po kterou je užívá bez adekvátní finanční náhrady. Od roku [rok] totiž žalobkyni nikdo nájemné a úhrady za služby s užíváním nebytových prostor spojené neplatí. Okresní soud v obou zmíněných soudních sporech posuzoval nikoli totožné právní poměry, a to ve vztahu (žalobkyně) ke dvěma odlišným fyzickým osobám (k [jméno] [celé jméno žalovaného] a k žalovanému); odlišný byl rovněž předmět každého z těchto řízení (spor o vyklizení nebytových prostor po skončení nájemního poměru a spor o plnění za užívání nebytových prostor bez právního důvodu). Žalovaný nebytové prostory aktivně užívá k podnikání s využitím věcí, které zde zanechal [jméno] [celé jméno žalovaného], dle nájemní smlouvy mezi oběma jmenovanými ze dne [datum]. Žalobkyně uplatnila nárok z bezdůvodného obohacení proti žalovanému, který bez jakéhokoli právního důvodu, tedy svévolně, obsadil její nebytové prostory, začal v nich podnikat bez souhlasu vlastníka a generovat z podnikání zisk, čímž u něj došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Žalovaný se nikdy nesnažil nabídnout žalobkyni za užívání těchto prostor jakoukoli úplatu, zneužíval navíc přístup k pitné vodě, kterou rovněž čerpal. Žalobkyně měla snahu uzavřít se žalovaným dohodu o finančním vyrovnání, avšak bezvýsledně; žalovaný údajné investice do její nemovitosti nedoložil a nedomáhal se jejich úhrady u soudu. Žalobkyně má za to, že žalovaný cenu stavebních úprav nadhodnotil, aby tak ospravedlnil skutečnost, že za užívání objektu, za vodné a stočné nic neplatil. Úpravou nebytových prostor rozhodně nedošlo ke zhodnocení její nemovité věci. 4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalobkyně má bydliště na území [označení státu] konfederace a žalovaný je státním občanem Republiky [země], nezabýval se okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně problematikou s tím související. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost českých soudů zakládá čl. 4 odst. 1, 2 [název předpisu] [název předpisu] [název předpisu] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Kolizi hmotného práva je třeba řešit dle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 [název předpisu] [název předpisu] [název předpisu] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum], o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy ([číslo] [číslo]), ve prospěch právního řádu [země]. Bezdůvodné obohacení totiž vzniklo u žalovaného, který má bydliště v [označení státu]. 5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, ať krajský soud rozhodne o odvolání žalovaného bez jednání. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalovaný vyzván, aby ve stanovené lhůtě vyjádřil svůj případný souhlas s rozhodnutím o odvolání proti označenému rozsudku bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalovanému doručeno k rukám jeho advokátky dne [datum]. Žalovaný podáním doručeným krajskému soudu dne [datum], tedy ve stanovené 7denní lhůtě, sdělil, že s navrženým procesním postupem souhlasí. Krajský soud za těchto okolností, kdy odvolání bylo podáno pouze s námitkou nesprávného právního posouzení věci, podle § 214 odst. 3 věta první před středníkem o. s. ř. věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců. Učinil tak se závěrem, že odvolání není důvodné. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. 9. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 10. Podle § 3003 o. z. nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. 11. Podle