16 C 131/2023-35 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 27.081,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytl žalovanému revolvingový úvěr do úvěrového limitu 25.000 Kč, který žalovaný vyčerpal ve výši 37.095 Kč a na úvěrový dluh žalobci vrátil pouze částku 28.800 Kč. Poněvadž žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání nedoplatku jistiny úvěru ve výši 24.785,47 Kč, poplatku za pojištění ve výši 396,03 Kč, náhrady nákladů za vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč včetně dalšího příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil. V podání ze dne [datum] žalobce popsal, s jakou vysoce odbornou péčí zjišťoval a ověřoval úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do úvěrového limitu 25.000 Kč, při roční úrokové sazbě 29,88 %, RPSN 34,33 % s tím, že celková částka splatná žalovaným činí 29.046 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách 3,28 % z úvěrového rámce, t.j. v minimální výši 820 Kč měsíčně dohodnutým způsobem. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, podle opisu výpisu proplacení smlouvy a úvěrové historie žalovaný úvěr vyčerpal dne [datum] ve výši 25.000 Kč a podle potvrzení o provedených transakcí za dobu od [datum] do [datum] vyčerpal žalovaný navíc nad rámec povoleného limitu částku 12.095 Kč. Žalovaný tak vyčerpal celkem částku 37.095 Kč. Podle vyjádření žalobce v žalobě a podle výpisu čerpání splátek a úhrad vrátil žalovaný žalobci v době od 20.7. 2020 do [datum] v 23 splátkách částku 28.800 Kč. Ode dne [datum] přestal žalovaný hradit splátky zcela. 6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, ze záhlaví úvěrové smlouvy a z interního podkladu žalobce – Potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného ze dne [datum] – je zřejmé, že žalobce ověřoval závazky žalovaného v registrech ISIR, NRKI, MVCR, JAP PUJCKA a [příjmení]. Žalovaný měl být svobodný, měl bydlet u rodičů, měl mít příjem ze zaměstnání u Kulturní a informační služby města Přerov ve výši 20.000 Kč, příjem ostatních neoznačených členů rodiny nebo partnera měl být 50.000 Kč a žalovaný měl splácet závazky jiným společnostem ve výši 20.000 Kč (celý svůj příjem). Žalobce nepředložil soudu žádné podklady vztahující se ke zjištěným a ověřeným reálným příjmům i výdajům žalovaného. Soud nejprve konstatuje, že zaokrouhlený a ničím nedoložený čistý příjem ve výši 20.000 Kč měsíčně je zjevně nevěrohodný. Vyjma žalovaného nebyli žádní další členové domácnosti případně partner konkrétně označeni a jejich údajný příjem v opět zaokrouhlené částce 50.000 Kč měsíčně není ničím doložen a plátce těchto příjmů konkretizován. Rovněž úhrada předchozích závazků jiným věřitelům v údajné výši 20.000 Kč měsíčně není ničím konkretizována ani doložena. Reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, ošacení, hygienu nejsou vůbec uvedeny. Z úvěrové zprávy žalobce ze dne ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl mít 6 předchozích závazků ve zbývající výši [číslo], Kč které splácel ve splátkách po 14.463 Kč měsíčně a z předložené zprávy nelze zjistit, zda jednotlivé splátky hradil řádně a včas. Stručně shrnuto žalobcem předložené Potvrzení ani úvěrová zpráva neobsahuje konkrétně zjištěné a ověřené reálné příjmy ani konkrétní reálné výdaje žalovaného na živobytí, bydlení, ošacení, hygienu apod. Z úvěrové zprávy je pouze zřejmé, že žalovaný měl řadu předchozích závazků ve zbývající výši 1.397.181 Kč, které splácel ve splátkách po 14.463 Kč měsíčně. Bez reálně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného nemohl žalobce objektivně zjistit ani ověřit úvěruschopnost žalovaného. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaný poskytovateli úvěru konkrétně neuvedl ani nedoložil žádné své reálné příjmy a výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani na bydlení, bylo povinností žalobce jakožto údajného profesionála v oboru úvěrování, okamžitě po žalovaném vyžadovat konkretizaci výdajů a jejich doložení. Pokud tak žalobce neučinil, zjevně rezignoval na své zákonné povinnosti, což jde ale k tíži jeho samotného, a také bylo mu zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv. Potvrzení žalobce o provedení bonity žalovaného je založeno na nevěrohodných a fiktivních údajích, jejichž pravdivost je dosud zahalena hlubokou mlhou tajemství. 7. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu, přičemž výzvu zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. Z poštovního podacího archu ze dne [datum] nelze zjistit, zda byla výzva žalovanému skutečně doručena do jeho dispozice. Předžalobní upomínku ze dne [datum] zasílal žalobce na adresu žalovaného [příjmení] [číslo] [obec], přestože žalovaný měl ode dne [datum] jako místo trvalého pobytu uvedeno [ulice] [číslo] [obec], což je ohlašovna Městského úřadu v Přerově Ani z poštovního podacího archu ze dne [datum] nelze zjistit, zda byla upomínka žalovanému skutečně doručena. 8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu 21,99%, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 12,93 %, Equa bank ve výši 11,56 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 18,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 16,35 %. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalovanému splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem