16 C 214/2023-40 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] a [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 121.888,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] se sídlem v [obec] (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru – Expres půjčka, na podkladě které poskytl žalované neúčelový úvěr ve výši 140.000 Kč, který se žalovaná zavázala předchůdci žalobce vrátit v celkové výši 208.082,30 Kč v 96 měsíčních splátkách po 2.176,59 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nesplnila a předchůdci žalobce vrátila pouze částku 41.606,45 Kč. Pro prodlení žalované předchůdce žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalobce se nyní po žalované domáhá zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 120.388,16 Kč a poplatku a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč (celkem částky 121.888,16 Kč) a dalšího příslušenství. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce s účinností od [datum]. Na výzvu soudu žalobce v doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum] popsal, jak jeho právní předchůdce s odbornou péčí profesionála v oboru úvěrování zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované podle § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku předchůdci ani žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Z písemné smlouvy o úvěru – Expres půjčka ze dne [datum] ve znění vysvětlení některých pojmů, VOP, VPP a Sazebníku poplatků (dále jen Smlouva) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] se sídlem v [obec] se zavázala poskytnout žalované částku 140.000 Kč jako neúčelový úvěr, který měl předchůdce žalobce podle čl. III. bodu 2 a 3 Smlouvy odeslat na běžný účet č. [bankovní účet], z něhož měla žalovaná splácet úvěrový dluh předchůdci žalobce na číslo účtu č. [bankovní účet] dohodnutou formou zápočtu. V čl. II. bod 1 a bodu 4) písm. a) až d) a bodů 5. - 9. Smlouvy se žalovaná zavázala vrátit předchůdci žalobce poskytnutý úvěr 140.000 Kč v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2.176,59 Kč, počínaje dnem [datum], splatných vždy ke každému 18. dni v měsíci, s roční úrokovou sazbou 10,7 %, RPSN 11,23 % v celkové výši 208.082,30 Kč. V čl. III. bodu 10 – 16 Smlouvy bylo mimo jiné ujednání o tom, že pokud ze strany klienta dojde k prodlení se splněním jakékoliv pohledávky předchůdce žalobce, je předchůdce žalobce oprávněn prohlásit kterékoliv dluhy klienta za splatné a požádat o jejich předčasné splacení. Smlouva byla elektronicky podepsána dne [datum] zástupci [právnická osoba] a žalovanou. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahoval shodné parametry úvěru jako Smlouva. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, z platební historie soud zjistil, že žalobce poskytl žalované dne [datum] částku 140.000 Kč na běžný účet č. [bankovní účet]. Podle doplněného tvrzení žalobce ze dne [datum] a platební historie žalovaná na úvěrový dluh uhradila v době od [datum] do [datum] ve splátkách v nestejné výši celkem částku 41.406,45 Kč. Pravdivost tohoto tvrzení nebyla v řízení ničím vyvrácena. 6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením sporné smlouvy, žalobce přes výzvu soudu ze dne [datum], ze dne [datum] ani po poučení soudu o koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. při jednání dne [datum] provedení důkazu„ žádostí žalované o úvěr nebo kartou klienta“ nenavrhl ani žádný takový důkaz k provedení nepředložil. Z vyjádření předchůdce žalobce k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] je zřejmé, že se předchůdce o žádné reálné příjmy ani výdaje žalované vztahující se k době krátce předcházející uzavření sporné smlouvy ze dne [datum] vůbec nezajímal. Uvedené vyjádření sice odkazuje na údajnou žádost žalované o úvěr ze dne [datum], ale v deklarovaném a také zjištěném čistém měsíčním příjmu žalované uvedl předchůdce žalobce částku 15.000 Kč s tím, že tento příjem byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr. Tuto skutečnost potvrdil žalobce ve svém podání ze dne [datum], v němž výslovně uvedl, že předchůdce při posuzování žádosti ke smlouvě ze dne [datum] vycházel z potvrzení o příjmu žalované ze dne [datum], tj. z doby 7 měsíců před uzavření sporné smlouvy. Z žalobcem předloženého potvrzení o výši příjmů žalované ze dne [datum] soud ale zjistil, že žalovaná měla za 3 předcházející měsíce (tj. od srpna do října 2019) čistý měsíční příjem 11.318 Kč, že pracovala jako dělnice u [právnická osoba] a že v té době měla mít 2 vyživovací povinnosti. Předchůdce žalobce tak do svého vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum] uvedl zjevně nepravdivé údaje, když prokazatelný průměrný čistý měsíční příjem žalované za dobu od srpna do října 2019 byl 11.318 Kč a nikoliv 15.000 Kč, že počet příjmů v domácnosti byl pouze jeden (žalované), přesto do rubriky čistý měsíční příjem domácnosti předchůdce žalobce uvedl částku 25.000 Kč, aniž by vysvětlil a doložil, co tento zvýšený příjem představuje a kdo jej vůbec hradí. Žalovaná měla dále bydlet v pronajatém domě nebo bytu, přesto ohledně nákladů na bydlení nejsou uvedeny žádné konkrétní náklady za nájemné, vodné, točné, elektriku, plyn, odpadky apod. Z přílohy vyjádření předchůdce je pouze zřejmé, že žalovaná v té době splácela měsíčně 3 závazky ve výši 109,56 Kč, 1.040 Kč a 100 Kč, což činí měsíčně částku 1.249,56 Kč. Žalobce ale tyto závazky nekonkretizoval ani neuvedl, zda je žalovaná splácí řádně a včas. Stručně shrnuto. Z žalobcem předložených listin soud zjistil, že předchůdce žalobce ke dni uzavření sporné smlouvy ze dne [datum] skutečné příjmy ani výdaje žalované (případně další osoby) na živobytí, bydlení, na dopravu, koníčky apod. nezjišťoval ani neověřoval. Potvrzení o příjmu žalované z období [datum] se vztahovalo ke zcela jinému období a k jiné smlouvě, o jejíž existenci se žalobce ani nezmínil, a především šlo o doklad, z něhož nebylo možno při zjišťování úvěruschopnosti žalované ke dni [datum] pro jeho zastaralost vycházet. Přes výzvy soudu žalobce žádné další podklady o zjišťování a ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením sporné smlouvy soudu nepředložil. 7. Z výpisů z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] je u žalované evidována jistina po splatnosti ve výši 120.388,16 Kč, splatný smluvní úrok ve výši 5.547,61 Kč, splatný úrok z prodlení jistiny ve výši 5.115,98 Kč, splatný úrok z prodlení úroku ve výši 346,06 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty ve výši 1.500 Kč. Dopisem ze dne [datum] předchůdce žalobce zesplatnil úvěrový dluh žalované pro opakované porušování smluvních podmínek ke dni [datum] Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh, dohody ze dne [datum] a potvrzení o platbě ze dne [datum] předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. O jejím postoupení informoval žalovanou předchůdce žalobce dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě sporné pohledávky nejpozději do [datum] zaslal žalobce žalované na adresu [adresa žalované], což doložil podacím lístkem ze dne [datum]. Na této adrese se měla žalovaná podle CEO zdržovat. 8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2020 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,4 % do 15,7 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 10,05 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 13,11 %, Equa bank ve výši 11,95 % a [ulice] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 9,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 11,25 %. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednán