16 C 300/2023-36 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 4.663,27 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Financial (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) a žalovaným, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 37.000 Kč, jíž se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30.934 K, celkem částku 67.934 Kč, v 60 týdenních splátkách po 1.133 Kč (4.532 Kč měsíčně). Žalovaný své závazky nesplnil a žalobci uhradil dluh pouze částečně ve výši 61.262 Kč. Žalobce se domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 4.663,27 Kč a spolu s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Žalovaný přes výzvy a předžalobní upomínku dlužnou částku dosud žalobci neuhradil. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, vůči evidentně promlčené pohledávce nevznesl žádné námitky a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] řádně a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost poskytnutou zápůjčku žalobci vrátit (dále jen úvěruschopnost žalovaného). Tato povinnost byla věřiteli uložena ustanovením § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Z obsahu předložené zákaznické karty ze dne [datum] není vůbec zřejmé, od koho a za co měl žalovaný vedle svého invalidního důchodu ve výši 7.800 Kč měsíčně pobírat také další zjevně fiktivní částku 15.000 Kč ani z jakých konkrétních podkladů předchůdce žalobce ověřoval výši nájmu žalovaného včetně jeho nákladů na energie, odpadky, jízdné apod. v pouhé výši 3.500 Kč, reálné náklady na jeho živobytí v údajné výši 3.500 Kč měsíčně ani zda měl žalovaný další nesplacené dluhy. Ze zákaznické karty řádné provádění úvěruschopnosti žalovaného nevyplývá a žádné další důkazy žalobce v tomto směru neoznačil ani soudu nepředložil. Smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je tudíž absolutně neplatná podle § 9 odstavce 1 zákona č. 145/2010 Sb. a na základě neplatné smlouvy nelze žalobci uplatněné nároky přiznat. 5. Sporná smlouva ze dne [datum] je rovněž absolutně neplatná jako celek pro nepřiměřeně vysoký souhrnný poplatek ve výši 30.934 Kč (z jistiny 37.000 Kč), který představuje 83,6 % z jistiny zápůjčky, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Průměrná úroková sazba činila v rozhodné době u [právnická osoba] a [právnická osoba] 21,2 % ročně. Nepřiměřeně vysoké lichevní poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o zápůjčce (případně § 2395 o.z. o úvěru) o odměně za poskytnutí zápůjčky či úvěru v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z. 6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalovanému částku 37.000 Kč a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku 61.262 Kč, tedy podstatně více, než byla jeho povinnost. 7. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. jako neoprávněnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. (odstavec II. výroku rozsudku).