16 C 33/2023-32 — Okresní soud v Přerově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je spor o zaplacení celkem částky 9.906 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru údajně uzavřené dne [datum] pod [číslo] mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobce nebo žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce žalobce měl žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč, jež se žalovaný zavázal věřiteli vrátit v celkové výši 9.906 Kč v dohodnuté lhůtě splatnosti do 30 dnů, přičemž zápůjční úroková sazba činila 334,58 % ročně a RPSN činilo [číslo] 2%. Žalovaný smluvené povinnosti nesplnil a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení požadované částky s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že dne [datum] (ani jindy) uzavřel jeho právní předchůdce s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru [číslo] (údajně změněnou novými smlouvami ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. v platném znění. Žalobcem předložené formulářové smlouvy pod [číslo] s celkem 11 uvedenými daty neobsahují totiž v rozporu s § 561 a § 562 o. z. a § 7 zák. č. 297/2016 Sb. žádné vlastoruční ani elektronické podpisy žalovaného ani předchůdce žalobce. Smlouva o úvěru mohla být uzavřena i formou komunikace na dálku prostřednictvím mimo jiné internetu apod., avšak v takovém případě bylo na žalobci, aby jednoznačně prokázal, že k platnému uzavření smlouvy (smluv) o úvěru skutečně došlo, což žalobce v projednávané věci nesplnil. 5. I v případě, že by byla smlouva či smlouvy řádně předchůdcem žalobce i žalovaným podepsány, byly by podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatné, neboť žalobce ničím neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu uvedeným ustanovením prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky předchůdcem žalobce potažmo žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. 6. Z předložených dokladů rovněž vůbec nevyplývá, že by žalobcem tvrzená částka 8.000 Kč byla žalovanému skutečně připsána na jeho účet ani že by se žalovaný na úkor předchůdce potažmo žalobce neoprávněně obohatil. Žalobce žádný věrohodný důkaz o připsání této částky žalovanému na jeho účet nepředložil. Ze začerněných výpisů z účtu předchůdce žalobce je pouze zřejmé, že tato společnost ze svého účtu odesílala v období od [datum] do [datum] částky na označený účet, nic více. Z žalobcem předložených listin nelze ale zjistit, zda vůbec ani kdy byly tyto částky skutečně připsány na účet žalovaného podle § 1957 odst. 1 o.z., aby s nimi mohl nakládat. Z potvrzení The pay je dále pouze zřejmé, že dříve, dne [datum], měla být na označený účet zasílána pouze částka 0,01 Kč. Žalobce tak neprokázal, že jeho předchůdce tvrzenou částku 8.000 Kč žalovanému skutečně poskytl. 7. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalobce ani neprokázal, že došlo k platnému postoupení sporné pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] Smlouva neobsahuje označenou ani podepsanou přílohu, z níž by věrohodně vyplývalo, že sporná pohledávka byla skutečně na základě uvedené smlouvy na žalobce postoupena. Žalobce tak neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. 8. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem poučen podle § 118a o.s.ř. o tom, že z jím předložených listin jeho tvrzení o uzavření platné úvěrové smlouvy, o údajné úhradě tvrzené sporné částky žalovanému a o platném postoupení tvrzené pohledávky na žalobce nevyplývá a zbavil se tak i možnosti doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy k prokázání sporného nároku. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud uzavřel, že žalobce existenci ani oprávněnost uvedeného nároku z titulu tvrzené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. ani z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. neprokázal. Žalobce ani neprokázal svoji aktivní legitimaci ke spornému nároku. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž podle obsahu spisu procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (odstavec II. výroku rozsudku).