16 C 89/2023-36 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 28.100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) uzavřel v roce 2005 s žalovanou 2 smlouvy o půjčce. Podle první smlouvy [číslo] ze dne [datum] poskytl žalované částku 15.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9.960 Kč, jíž se žalovaná zavázala věřiteli vrátit v celkové výši 24.960 Kč v dohodnutých splátkách nejpozději do dne [datum]. Žalovaná ale uhradila na tento dluh pouze částku 3.031,23 Kč. Podle druhé smlouvy [číslo] ze dne [datum] poskytl předchůdce žalované částku 5.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 2.750 Kč, jíž se žalovaná zavázala věřiteli vrátit v celkové výši 7.750 Kč v dohodnutých splátkách nejpozději do dne [datum]. Žalovaná ale uhradila na tento dluh pouze částku 1.578,77 Kč. Žalobce se nyní domáhá úhrady nesplacených jistin obou půjček i nesplacených souhrnných poplatků spolu s příslušenstvím v žalované výši. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce žalobce postoupil obě sporné pohledávky na žalobce. 2. Žalovaná zůstala v řízení nepochopitelně pasivní, k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila a přestože jsou obě sporné podle žalobních tvrzení cca 13 let promlčeny, žádnou námitku promlčení nevznesla. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané: 4. Na základě první písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 15.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 9.960 Kč, jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové výši 24.960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč (t.j. ve výši 1.920 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 15.000 Kč a ostatně tuto skutečnost nikdo v řízení nezpochybňoval. Žalobce v podání ze dne [datum] poukázal, že v době uzavření sporné smlouvy neměl jeho předchůdce povinnost provádět úvěruschopnost žalované. Z předložené zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná měla být sice evidována u„ soc. úřadu“, měla však mít příjem„ ze zaměstnání“ od neoznačeného zaměstnavatele, tj. čistou mzdu ve výši 8.209 Kč a měla mít další neoznačenou„ státní podporu“ ve výši 1.667 Kč. Současně žalovaná měla mít výdaje na nájem 3.990 Kč, na telefon 200 Kč, splácela předchozí půjčky a úvěry ve výši 1.000 Kč a měla mít výdaje na domácnost 6.000 Kč Ani tvrzené příjmy ani výdaje nebyly ničím konkretizovány ani ničím doloženy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o půjčce vůbec zjišťoval a ověřoval příjmové a výdajové poměry žalované a s běžnou profesionální opatrností poskytovatele finančních prostředků posuzoval, zda je žalovaná vůbec schopna poskytnutou půjčku věřiteli reálně splácet či vůbec vrátit. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila na půjčku pouze částku 3.031,23 Kč a tuto skutečnost nikdo v řízení nerozporoval. 5. Na základě druhé písemné smlouvy o půjčce č. [tel. číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou dne [datum] podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 5.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 2.750 Kč, jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové výši 7.750 Kč v 31 týdenních splátkách po 250 Kč (t.j. ve výši 1.000 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 5.000 Kč a ostatně tuto skutečnost nikdo v řízení nezpochybňoval. Žalobce v podání ze dne [datum] poukázal, že v době uzavření sporné smlouvy neměl jeho předchůdce povinnost provádět úvěruschopnost žalované. Z předložené zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaná měla být sice evidována u„ soc. úřadu“, měla však mít příjem„ ze zaměstnání“ od neoznačeného zaměstnavatele, tj. čistou mzdu ve výši 8.204 Kč a měla mít další neoznačenou„ státní podporu“ ve výši 1.667 Kč. Současně žalovaná měla mít výdaje na nájem 5.572 Kč, na telefon 200 Kč a na výdaje na domácnost 6.000 Kč Ani tvrzené příjmy ani výdaje nebyly ničím konkretizovány ani ničím doloženy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o půjčce vůbec zjišťoval a ověřoval příjmové a výdajové poměry žalované a s běžnou profesionální opatrností poskytovatele finančních prostředků posuzoval, zda je žalovaná vůbec schopna poskytnutou půjčku věřiteli reálně splácet či vůbec vrátit. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila na půjčku pouze částku 1.578,77 Kč a tuto skutečnost nikdo v řízení nerozporoval. 6. Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Dopisem ze dne [datum] oznámil právní předchůdce žalované postoupení pohledávky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná reagovala na písemnou předžalobní výzvu žalobce ze dne [datum] uhradit dlužnou částku nejpozději do dne [datum], podanou k poštovní přepravě dne [datum]. 7. Ze sdělení bankovních ústavů soud dále zjistil, že v rozhodném období u obdobných úvěrů nebo půjček sjednávala [právnická osoba] v srpnu a v červnu 2005 úrokovou sazbu 18,9 %, [jméno] [příjmení] bank sjednávala v srpnu 2005 úrokovou sazbu 24,9 % a úvěry 5.000 Kč neposkytovala, a [právnická osoba] v té době tak nízké úvěry či půjčky neposkytovala. Průměrná úroková sazba uvedených 2 bankovních ústavů byla v srpnu 2005 ve výši 21,9 % a v červnu 2005 ve výši 18,9 %. Ze smlouvy o půjčce ze dne [číslo] je zřejmé, že předchůdce žalobce za poskytnutí půjčky 15.000 Kč požadoval nekonkrétní„ souhrnné poplatky“ ve výši 9.960 Kč, tj. ve výši 66,4 % z jistiny půjčky, a z druhé smlouvy o půjčce ze dne [datum] je zřejmé, že předchůdce žalobce za poskytnutí půjčky 5.000 Kč požadoval nekonkrétní souhrnné poplatky ve výši 2.750 Kč, t.j ve výši 55 % z jistiny půjčky. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům. 9. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 321/2001 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z. 10. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 12. Podle § 451 obč. zák. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2). 13. Podle § 457 obč. zák. 40/1964 Sb. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 14. Podle § 657 obč. zák. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 15. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 16. Podle