16 C 92/2023-32 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 19.280 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] poskytl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s roční úrokovou sazbou 49,10% bez uvedení konkrétního RPSN v dohodnutých splátkách. Žalovaná ale sjednané splátky řádně a včas nehradila a žalobci vrátila dne [datum] částku 1.619 Kč a dne [datum] částku 1.600 Kč, celkem částku 3.219 Kč. Žalobce se nyní po žalované domáhá přiznání nedoplatku jistiny úvěru ve výši 13.750 Kč, úroků ve výši 2.940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1.090 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč včetně příslušenství. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaná zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatila. 2. Žalovaná v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu namítla, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona [číslo] nezjišťoval ani neověřoval její úvěruschopnost a do sporné úvěrové smlouvy vložil nepřiměřeně vysoký úrok ve výši 49,10 % ročně. Z obou důvodů považuje žalovaná úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. Dále přiznala, že na úvěr dosud žalobci vrátila pouze částku 3.219 Kč a požádala, aby jí bylo umožněno splácet zbývající dlužnou jistinu ve výši 11.781 Kč ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně. Žalovaná se ale k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavila ani netvrdila ani nedoložila své majetkové a sociální poměry. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto. 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označené jako: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru str. 1 – 10, splátkový kalendář str. 11, úvěrová smlouva str. 12 – 13, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru str. 14 až 19 ve znění Sazebníku považuje soud za prokázané, že na základě žádosti žalované byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] úvěrová smlouva v písemné formě, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalované bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč a oproti tomu se zase žalovaná zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr v celkové výši 20.640 Kč v 24 měsíčních splátkách, které měly být podle splátkového kalendáře na str. 11 hrazeny takto: 1. splátka dne [datum] ve výši 1.319 Kč, 2. – 8. splátka ode dne [datum] do [datum] ve výši 1.360 Kč a 9. – 24. splátka od [datum] do [datum] po 625 Kč měsíčně. Splátky byly splatné vždy k 22. dni každého měsíce a roční úroková sazba měla činit 49,10 % ročně a RPSN nebylo konkrétně uvedeno. Ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byly uvedeny práva a povinnosti smluvních stran. Z výše označeného svazku listin byla podepsána pouze strana 19 formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a to vlastoručním podpisem zástupce žalobce a elektronickým podpisem žalované. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu dne [datum]. 5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z interního dokladu žalobce opis výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobce převedl dne [datum] na účet žalované částku 15.000 Kč. Z vyjádření žalobce v žalobě a z výpisu čerpání a splátek považuje soud za prokázané, že žalovaná vrátila žalobci dne [datum] částku 1.619 Kč a dne [datum] částku 1.600 Kč, celkem částku 3.219 Kč. 6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalované žalobcem, z interního podkladu žalobce – Registry – je zřejmé, že žalobce ověřoval závazky žalované v registrech ISIR, NRKI, [příjmení], CRIBIS, ISIR. Podle„ výpočtu [příjmení]“ žalovaná měla mít údajně čistý příjem ve výši 25.000 Kč bez uvedení plátce této částky. Takto zaokrouhlený a nedoložený příjem je přitom zjevně nevěrohodný. Vyjma žalované nebyli žádní další členové domácnosti, buď dospělý nebo dítě, konkrétně označeni. Příjem ostatních členů domácnosti ve výši 3.000 Kč není rovněž vůbec konkretizován. Údajný příjem žalované ve výši 25.000 Kč měsíčně není věrohodný ani ničím doložen. Výdaje žalované na splácení předchozích závazků jiným společnostem měly být měsíčně ve výši 3.904,78 Kč a žalovaná měla také hradit splátky žalobci [příjmení] ve výši 950 Kč, t.j. celkem 4.854,78 Kč a se splácením sporného úvěru měla žalovaná hradit navíc částku 1.360 Kč, tj. celkem částku 6.214 Kč. Z žádných podkladů konkrétně nevyplývá, zda žalovaná hradila předchozí závazky řádně a včas. Skutečnost, že žalovaná měla na bydlení hradit měsíčně částku 9.816,80 Kč není věrohodná ani není ničím podložena. Není totiž zřejmé, zda jde o čisté nájemné nebo zda jsou v této částce zahrnuty i výdaje na plyn, elektřinu, vodné stočné, odpady apod. Interní neurčitý a ničím nedoložený„ výpočet [příjmení]“ neobsahuje konkrétní reálné příjmy žalované ani konkrétní reálné výdaje žalované na živobytí, bydlení, ošacení, hygienu apod. Z přehledu je pouze zřejmé, že žalovaná měla předchozí závazky, které spolu se sporným úvěrem měla splácet ve výši 6.214 Kč měsíčně. Bez reálně zjištěných příjmů a výdajů žalované nemohl žalobce objektivně zjistit ani ověřit úvěruschopnost žalované. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaná poskytovateli úvěru konkrétně neuvedla ani nedoložila žádné své reálné výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani na bydlení, bylo povinností žalobce jakožto údajného profesionála v oboru úvěrování, okamžitě po žalované vyžadovat konkretizaci výdajů a jejich doložení. Pokud tak žalobce neučinil, buď zjevně rezignoval na své zákonné povinnosti, což jde ale k tíži jeho samotného, nebo žalobci bylo zcela jedno, zda žalovaná úvěr vrátí či nikoliv. 7. Dopisy ze dne [datum] a [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě úvěrového dluhu. Předžalobní upomínkou výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k úhradě úvěrového dluhu ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do [datum]. Podle předloženého poštovního podacího archu byla předžalobní výzva podána k přepravě dne [datum]. 8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských neúčelových úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v dubnu 2022 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že [právnická osoba] poskytovala v té době obdobné spotřebitelské úvěry za roční úrokovou sazbu od 4,8 % do 22,4 %, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,6 %, [právnická osoba] poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 21,9 %, Equa bank ve výši 13,79 % a [obec] spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 19,9 %. Průměrná roční úroková sazba všech bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 17,29 %. 9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům. 10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalované jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018). 12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně j