7 C 18/2023-48 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 17 1157 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále také„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši 59,9 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 147 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky, v důsledku čehož následně došlo k [datum] k zesplatnění celého úvěru. Zůstatek nesplacení jistiny (včetně přirostlého úroku) činí 12 972,70 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 3 x 499 Kč za prodlení se třemi splátkami, dále dlužné poplatky 600 Kč za odeslání upomínek a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně ze zůstatku jistiny od [datum] do [datum] ve výši 2 088,17 Kč. Dále uplatnila nárok na kapitalizovaný úrok odpovídající sjednanému úroku 59,9 % ročně z nesplacené jistiny za dobu od [datum] do [datum] a dále úrok v zákonné výši. 2. Na výzvu soudu k tvrzením, z jakých důvodů není sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy vzala žalobkyně zčásti žalobu zpět, a to jak ohledně uplatněného úroku sjednaného, tak částky smluvní pokuty. Soud v této části řízení zastavil podle § 96 o.s.ř. Předmětem řízení tak zůstaly nároky uvedené ve výroku rozsudku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 19 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 147 Kč, přičemž pevná úroková sazba by byla sjednána ve výši 59,9 % ročně na celou dobu splácení úvěru. Celková částka splatná žalovaným by tedy činila 41 292 Kč. 5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] a výpisů z účtu žalovaného má soud za prokázáno, že žalovanému byla částka 19 000 Kč vyplacena na jeho účet. 6. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný zaplatil 22 splátek po 1 147 Kč. 7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 11. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 12. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Soud má v tomto řízení za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a naproti tomu závazek žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36 pravidelných měsíčních splátkách a zaplatit úrok ve výši 59,9 % ročně. 15. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne [datum] mezi účastníky je neplatná. 16. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 OZ, neboť ujednaná výše úroku 59,9 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na [webová adresa]). 17. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy. 18. Tedy již samotná výše úroku dosahují téměř 59,9 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu. Je přitom notorietou, že obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 59,9 % pak představuje téměř dvojnásobek sazby obecně akceptované u úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Žalobkyně v tomto případě ani žádné doplnění tvrzení na poučení soudu neposkytla, sama snížila požadovaný úrok pouze na 35 % bez další argumentace. Rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy. 19. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. [příjmení], P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060 [číslo]). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013). 20. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § [číslo] odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny vydat. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 19 000 Kč, žalovaný dosud zaplatil částku v celkové výši 25 234 Kč. V tomto případě žalovanému nevznikla již povinnost k vrácení jakékoli částky. 21. Neplatnost smlouvy zavinila žalobkyně, která požaduje za zapůjčení peněz lichevní úrok, Proto také nesmí těžit z protiprávního stavu, který sama vyvolala. Soud proto přihlédl z úřední povinnosti k částce, kterou žalovaný již žalobkyni plnil. 22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků