8 C 259/2023-30 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila celkem 39 737 Kč, s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru dne [datum] (dále jen " Smlouva "), na jejím základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli s částkou ve výši 27 769 Kč (13 000 Kč úrok, odměna za zpracování 12 447 Kč), formou 18 měsíčních splátek po 2 988 Kč. Žalovaná uhradila pouze 13 000 Kč, po započtení plateb je výše jistiny 20 993 Kč a poplatek 18 744 Kč. Dále se domáhá kapitalizovaných úroků ve výši 2 980,17 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 054,25 Kč, úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] byly obě pohledávky postoupeny žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“). 3. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno společností [právnická osoba], jejím přípisem ze dne [datum], odeslaným poštou dne [datum]. 4. Z listiny nadepsané jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ datované dne [datum] soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka společnost [právnická osoba] dne [datum] žalované v hotovosti úvěr ve výši 26 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem za zápůjčku ve výši 25 447 Kč (součet úroku 13 000 Kč, částky za zpracování úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění ceny pohledávky [označení původního věřitele] v případě úmrtí zákazníka ve výši 12 447 Kč), celkem 53 769 Kč původní věřitelce v 18 měsíčních splátkách po 2 988 Kč, poslední splátka činí 2 973 Kč, zápůjční úroková sazba činí 56 % p. a., RPSN činila 164,28 %. 5. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uvedla, že důvodem půjčky je dovolená, je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, nemá auto, bydlí jako nájemník, jako zaměstnavatel uveden [jméno] [příjmení], [obec], pracuje jako uklízečka, její příjem uveden 15 100 Kč měsíčně, jako ostatní příjem žadatele uvedeno 0 Kč, další příjmy domácnosti uvedeno 20 000 Kč, celkem příjmy 35 100 Kč bez další specifikace. Počet osob v domácnosti nebyl uveden. Ověřeny byly pracovní smlouva, ke smlouvě je uvedeno„ d.neurčitá“ a 2 výplatní pásky 10, [číslo], jiné listiny nebyly ověřeny. Jako druh bydlení uvedla nájemník, ve výdajích byla uvedena pouze částka 3 000 Kč jako odhadované měsíční výdaje žadatele. Zápůjčka u jiné společnosti uvedeno ne. Mezi výdaji: externí splátky uvedeno 0, interní splátky nebylo nic uvedeno, odhadované výdaje žadatele 3 000 Kč, použitelný příjem nebyl uveden. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Žalobkyně žádné listiny kterými poskytovatel úvěru údajně ověřil úvěruschopnost žalované ani v tomto případě k důkazu nepředložila. 6. Podle přehledu plateb- tabulky umoření má soud za prokázáno, žalovaná na pohledávku ze smlouvy 1 zaplatila 5 splátek (4x 3000 Kč, 1x 1000Kč) celkem ve výši 13 000 Kč, poslední splátku uhradila dne [datum]. 7. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že její předchůdce ověřil úvěruschopnost posuzovaného, který byl dotazován na své poměry, a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části ověřené dokumenty. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, že poskytla pravdivé informace, je schopen celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace. Tuto skutečnost žalovaná potvrdila a předchůdce žalobkyně vycházel z presumpce poctivosti jednání a pravdivosti údajů uvedených v zákaznické kartě. Tímto posoudil úvěruschopnost. 8. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti. 9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, přičemž dosud uhradila částku 13 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by před doručením žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Soud dále nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením každé smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. 10. Žalované jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, jedná se tedy o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do [datum] (také jen ZosÚ). 11. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § [číslo] odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednan