9 C 45/2020-381 — Okresní soud v Přerově

1. Okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k jednotce [číslo] umístěné v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo] podílu o ideální velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a podílu o ideální velikosti [číslo] k pozemku [parcelní číslo] vše zapsáno pro katastrální území a obec Přerov (výrok I.). Soud přikázal spoluvlastnický podíl výše uvedených nemovitých věcí do vlastnictví žalobce (výrok II.). Žalobci uložil povinnost do šesti měsíců od právní moci rozsudku zaplatit žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků částku 1.625.000 Kč (výrok III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku v řízení o vzájemném návrhu žalované před soudy obou stupňů náhradu nákladů řízení ve výši 35.071 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] advokáta (výrok IV.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků před soudy obou stupňů částku 289.915,50 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] advokátky (výrok V.). Žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 11.633 Kč (výrok VI.). 2. Proti tomuto rozsudku, výroku ve věci samé a souvisejícím výrokům o nákladech řízení účastníků v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, podala odvolání žalovaná. Žalovaná v úvodu podaného odvolání vytkla okresnímu soudu, že neprovedl důkazy, které navrhla ve svém podání ze dne [datum] označeném jako sdělení k výzvě soudu – Doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Jelikož soud navržené důkazy neprovedl, učinil skutková zjištění, která jsou důkazy, navrženými žalovanou vyvráceny a aplikoval zákonná ustanovení, na jejichž nepoužitelnost žalovaná výslovně upozornila zejména ustanovení § 2011 o. z., § 1977 a § 1979 o. z. Naopak se soud nevyjádřil k aplikaci ustanovení, jichž se žalovaná dovolávala, a to ustanovení 1968 o. z. a § 1975 o. z. Naopak přijal tvrzení žalobce, která se neopírají o žádné důkazy a jsou nepravdivá, například že žalovaná od září 2018 bytovou jednotku pronajímala, když v té době sám žalobce v bytě navštívil syna účastníků a žalovaná jej v říjnu 2018 upozorňovala prostřednictvím mailu na potřebu odstranit zástavu a komplikace s tím spojené. Pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího. Skutečnou vůlí je třeba upřednostnit i před jejím vnějším projevem (§ 556 o. z., rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 61/2017, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019 a sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Úkolem soudu v řízení bylo zjistit skutečnou vůli účastníků jako stran dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Ze skutečné vůli účastníků soud sotva provedl výslech jednoho svědka [jméno] [příjmení] a neprovedl listinné důkazy, které žalovaná navrhla. Soud neprovedl důkazy pro zjištění skutečné vůle účastníků při uzavírání dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, třebaže jde o rozhodnou skutečnost. Skutkové závěry učiněné soudem z mála důkazů, které provedl, se neprojevily v právním posouzení. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] zjistil, že záměrem při vypořádání účastníků na jaře 2018 bylo, aby jednotka byla prosta zástavy a žalovaná si mohla sjednat úvěr a čerpat z něho finanční prostředky. Přesto učinil závěr o tom, že žalovaná při nesplnění povinnosti žalobce zajistit výmaz zástavního práva a při nedostatku informací o zůstatku zajištěného dluhu byla v prodlení se svou povinností zaplatit vypořádací podíl a že žalobce na tomto podkladě oprávněně od dohody o vypořádání spoluvlastnictví odstoupil. Pokud záměrem při vypořádání účastníků na jaře 2018 bylo, aby jednotka byla prosta zástavy a žalovaná si mohla sjednat a čerpat úvěr a získat tak finanční prostředky, ale žalobce porušení své povinnosti naplněním tohoto záměru dlouhodobě mařil, stěží mohla žalovaná být v prodlení se splněním své povinnosti hradit vypořádací podíl (§ 1968 věta druhá o. z. a § 1975 o. z.). Žalovaná nebyla v prodlení a žalobce nemohl platně odstoupit. Žalobce a žalovaná uzavírají dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] za situace, kdy měli za jistou součinnost paní [jméno] [příjmení] matky žalobce s výmazem zástavního práva z jednotky a„ s převedením“ zástavního práva na nemovité věci darované žalobci darovací smlouvou ze dne [datum]. I výslechem Ing. [příjmení] bylo potvrzeno, že žalovaná podala žádost o převedení zástavního práva. Tento příslib součinnosti s výmazem zástavního práva měli účastníci dlouhodobě. Dohodu uzavírali s pevným přesvědčením, že zástavní právo bude ve lhůtě šesti měsíců vymazáno. Poté bude moci na vypořádanou nemovitou věc žalovaná čerpat nový úvěr ze stavebního spoření a z něj uhradit vypořádací podíl žalobci. Následkem nepředvídatelné nesoučinnosti matky žalobce došlo k tomu, že by žalovaná měla plnit na vypořádací podíl napře. Žalovaná měla právo plnění odepřít do poskytnutí plnění ze strany žalobce, dokud žalobce nezajistil výmaz zástavního práva. V bodě 29 napadeného rozsudku soud s odkazem na informační povinnost věřitele dle § 2011 o. z. soud dovozuje, že žalovaná objektivně mohla mít informace o výši dluhu na rozdíl od žalobce, který zajistit výmaz zástavního práva mohl jen stěží. Nelze aplikovat § 2011 o. z. s ohledem na § 3073 o. z., které je přechodným ustanovením a užití nového ustanovení občanského zákoníku [číslo] Sb. vylučuje. Žalovaná v každém případě objektivně informace o výši dluhu neměla, ač si je snažila získat. Žalovaná se trvale snažila dosáhnout výmazu zástavního práva získáním potvrzení o jeho zániku, aby mohla podat příslušný návrh, avšak byla opakovaně věřitelem odmítnuta. Navíc hrozilo dočerpání úvěru matkou žalobce ve výši rovné téměř vypořádacího podílu 480.000 Kč. Tato skutečnost byla žalované potvrzena i ze strany banky, v jejíž prospěch bylo zástavní právo zřízeno. Naopak informace o výši dluhu měl k dispozici žalobce, neboť jednal ve věci úvěru ve shodě s matkou. Sděloval soudu údaje o výši dluhu, který sám splácel, což by nemohl bez znalosti příslušných platebních údajů. Soud odmítl námitku žalované, že ze strany žalobce se jedná o zneužití práva. Závěry soudu však nejsou opřeny prakticky o žádné přezkoumatelné úvahy, neodrážejí skutečnosti tvrzené a prokazované v řízení žalovanou a nemohou obstát. Před uzavřením dohody o vypořádání spoluvlastnictví žalobce opustil žalovanou jako svoji družku a jejich společného nezletilého syna, kteří neměli, kde bydlet. Následně oznámil žalobce žalované, že vztah ukončuje. Později vyplynulo, v tu dobu měl poměr se svou současnou ženou. Žalobce se tou dobou ani nepodílel na výchově nezletilého syna a finančně přispíval nepravidelně v různých částkách. Účastníci se vypořádali dohodou. Žalobce žalovanou po celou dobu uváděl v omyl, když ji tvrdil, že se celou věc snaží řešit s matkou aktivně. U soudu vypověděl, že zástavu neodstranil, jelikož se mu to pak finančně nevyplatilo. Jednání žalobce nelze vyhodnotit jinak, než záměrné, podvodné a poškozující žalovanou a jejich společného syna. Žalovaná jako matka samoživitelka byla na mateřské dovolené a neměla téměř žádné volné finanční prostředky. Neměla jinou možnost (a žalobce to věděl) než na zaplacení vypořádacího podílu čerpat úvěr, který bylo možné pořídit pouze po odstranění zástavního práva. Žalobce se zavázal nejpozději do [datum] zajistit výmaz zástavního práva váznoucího na bytu a účastníci sjednali pro případ nesplnění tohoto závazku ponížení částky vypořádacího podílu ve výši 500.000 Kč o zůstatek dluhu vůči bance. Žalobce svou povinnost nesplnil a zároveň žalovaná neměla informace o výši zůstatku. Proto musela vycházet z maximální výše zajištěných pohledávek 800.000 Kč a 480.000 Kč, které částku 500.000 Kč převyšují. Žalobce zahájil i řízení před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 124/2020, v němž se domáhal zaplacení částky 500.000 Kč z titulu vypořádacího podílu dle dohody. Žalobce porušil svou povinnost postupovat v souladu s dohodou stran a zajistit výmaz zástavního práva a umožnit tak žalované vzít si na vyplacení vypořádacího podílu úvěr a oproti tomu proti žalované zahájil dvě soudní řízení, v němž v každém z nich tvrdil něco jiného. Žalobce těží z protiprávního stavu, který vyvolal a jednal tak v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaná v rámci komplexního vyrovnání jejich vztahu prominula žalobci povinnost poskytnout ji významné nároky, včetně výživného neprovdané matky, jehož se nyní domáhat nemůže. Žalovaná žalobci uhradila vypořádací podíl ve výši 500.000 Kč na základě čestného prohlášení ze dne [datum], výslovně odkazujícího na dohodu o vypořádání spoluvlastnictví ze dne [datum] ověřeným podpisem žalobce, podle nějž žalobce požadoval jeho úhradu do [datum] Částku [datum] skutečně obdržel a do dnešního dne ji drží. Je nemravné, aby žalobce vůči žalované trval na dohodě o vypořádání, dal ji lhůtu k úhradě vypořádacího podílu, tento ve sjednané výši obdržel a