9 C 46/2023-25 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), a to prostřednictvím internetového portálu provozovaného původní věřitelkou na [webová adresa]. Na této webové stránce se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů a telefonního čísla. Žalovaný požádal o konkrétní úvěr jako podnikající osoba, byl mu zaslán návrh smlouvy, který akceptoval, a věřitel mu poskytl z tohoto titulu peněžní částku na bankovní účet ve výši 10 000 Kč se splatností [datum], který dosud nebyl uhrazen. Současně se domáhá zaplacení poplatku za sjednání prodloužení splatnosti ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % z dlužné částky za dobu od [datum] do zaplacení. Nárok byl následně původním věřitelem postoupen smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení žalobkyně žalovaného vyrozuměla. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se nedostavil. Předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny řádně a včas. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru, v níž je jako zapůjčitel uvedena společnost [právnická osoba], a žalovaný jako vydlužitel, která měla být uzavřena dne 22.- 11. 2019 prostřednictvím internetového portálu provozovaného původní věřitelkou na [webová adresa]. Žalovaný je označen krom jména, příjmení, též identifikačním číslem, tedy jako podnikající osoba. Smlouva neobsahuje podpis žalovaného, ani způsob, jak měla být žalovaným odsouhlasena. Tvrzení žalobkyně, že mělo dojít k registraci žalovaného na internetovém portálu provozovaného původní věřitelkou a ke zřízení uživatelského účtu žalovaného, či že by byl návrh smlouvy akceptován prostřednictvím sms zprávy, nebyl prokázán, protože žalobkyně k těmto tvrzením důkazy neoznačila a nepředložila (viz smlouvy o podnikatelském úvěru a dodatek k této smlouvě). Z posledně jmenované listiny vyplývá, že měla být poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč splatná na žádost žalovaného o prodloužení doby splatnosti do [datum] spolu s poplatkem za toto prodloužení ve výši 2 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že původním věřitelem byla poukázána dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], který označen v návrhu jako bankovní účet žalovaného, částka 10 000 Kč. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil. Pohledávka za žalovaný byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena (viz smlouva o postoupení včetně seznamu pohledávek a oznámení o postoupení). Předžalobní výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů (viz předžalobní výzva a podací lístek). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala. Smlouva v elektronické podobě, není opatřena žádným podpisem žalovaného (včetně jakéhokoliv elektronického podpisu), přičemž v průběhu řízení žalobkyně zároveň neoznačila a ani nedoložila žádný jiný důkaz o právním jednání žalovaného, které by uzavření předmětné smlouvy předcházelo, a to ani registraci žalovaného a zřízení uživatelského účtu. Pokud pak žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky došlo ke komunikaci prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný v rámci této komunikace projevil svoji vůli předmětnou smlouvu uzavřít, pak bylo na ní, aby takové jednání žalovaného také v řízení prokázala, a to např. právě doložením takové elektronické komunikace (např. datových zpráv), z kterých by jednoznačně vyplynula i identifikace osoby, která také takto jednala a obsah tohoto jednání. Takové důkazy však žalobkyně v průběhu řízení neoznačila a k žalobě také nepřipojila (a to ani ve vztahu k registraci žalovaného v systému původního věřitele). Z tvrzení žalobkyně není zřejmé, jakým způsobem měl žalovaný odsouhlasit znění smlouvy, požádat o úvěr a jak byla ověřena totožnost osoby, která takové jednání učinila, tedy jakým způsobem původní věřitel identifikoval žalovaného při takovém jednání. Listinné důkazy dokládají pouze úkony ze strany předchůdce žalobkyně, nikoli ze strany žalovaného. Z žádných k důkazu provedených listin nevyplývá, že žalovaný učinil jakýkoli jednání, kterým by projevil vůli požádat o úvěr, uzavřít smlouvu o úvěru a byla seznámena s obchodními podmínkami. Žalobkyně se pak k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy. 10. Prokázáno tak bylo pouze to, že předchůdce žalobkyně na uvedený účet poukázal částku 10 000 Kč, na kterou podle provedených důkazů nebylo ničeho uhrazeno. Soud v této části proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení, které je tak žalovaný povinen žalobkyni vydat. Splatnost tohoto závazku žalobkyně pak lze odvozovat až od uplynutí lhůty 3 dnů uvedené ve výzvě k plnění ze dne [datum]. Fikce dojití této písemné výzva nastala dnem [datum], od níž plyne lhůta 3 dnů pro zaplacení. Ta uplynula dnem [datum], a proto následujícího dne se dostal žalovaný do prodlení. Ve zbytku příslušenství soud žalobu zamítl (výrok II.) 11. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl pouze co do částky 10 000 Kč a s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 10 000 od [datum] do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy z 80 % úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 60 %, neboť žalobkyně nebyla úspěšná ohledně 20 % svého nároku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 12 500 Kč s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě 1 620 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 1 620 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 4 860 Kč. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 300 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 900 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 1 210 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 7 770 Kč. S ohledem na částečný neúspěch ve věci soud přizn