16 C 307/2023-41 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce po žalované domáhal zaplacení celkem částky 15.600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované částku 10.000 Kč, kterou žalovaná převzala a zavázala se ji vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.640 Kč, celkem částku 16.640 Kč, formou 52 týdenních splátek po 320 Kč (tj. 1.280 Kč měsíčně), přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná splátky nesplácela. Žalobce se domáhá úhrady nesplacené jistiny půjčky ve výši 9.375 Kč a nesplaceného souhrnného poplatku ve výši 6.225 Kč s příslušenstvím, celkem částky 15.600 Kč s příslušenstvím. Smlouvou ze dne [datum] předchůdce žalobce postoupil spornou pohledávku na žalobce s účinností ke dni [datum]. 2. Žalovaná zůstala v řízení nepochopitelně pasivní, k žalobě se přes výzvu soudu nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila a přestože je sporná pohledávka podle žalobních tvrzení cca 14 let promlčena, žádnou námitku promlčení nevznesla. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě písemné smlouvy o půjčce [číslo] ve znění smluvních podmínek, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou [datum] podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. a zákona č. 321/2001 Sb., poskytl právní předchůdce žalobce žalované půjčku ve výši 10.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 6.640 Kč, jíž se žalovaná zavázala splácet v celkové výši 16.640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč (t.j. ve výši 1.280 Kč měsíčně), přičemž první splátka měla být splatná 7. den od data uzavření smlouvy. V čl. 8 smluvních podmínek se strany dohodly, že v případě, že žalovaná včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně souhrnného poplatku. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky 10.000 Kč a ostatně tuto skutečnost nikdo v řízení nezpochybňoval. 4. Žalobce v podání ze dne [datum] poukázal, že v době uzavření sporné smlouvy [datum] neměl jeho předchůdce povinnost provádět úvěruschopnost žalované a ve vztahu ke zjišťování a ověřování schopnosti žalované poskytnutou částku bez problému předchůdci žalobce vrátit nepředložil soudu přes výzvu žádné důkazy. V řízení tak nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o půjčce vůbec zjišťoval a ověřoval příjmové a výdajové poměry žalované a s běžnou profesionální opatrností poskytovatele finančních prostředků posuzoval, zda je žalovaná vůbec schopna poskytnutou půjčku věřiteli reálně splácet či vůbec vrátit. 5. Smlouvou ze dne [datum] ve znění příloh postoupil právní předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Dopisem ze dne [datum] oznámil právní předchůdce žalované postoupení pohledávky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná reagovala na písemnou předžalobní výzvu žalobce ze dne [datum] uhradit dlužnou částku nejpozději do dne [datum], podanou k poštovní přepravě dne [datum]. 6. Ze sdělení bankovních ústavů i z úřední činnosti (spis sp. zn. 16 C 71/2023) soud dále zjistil, že v rozhodném období v roce 2005 u obdobných úvěrů nebo půjček sjednávala [právnická osoba] úrokovou sazbu 18,9 % a [jméno] [příjmení] bank sjednávala úrokovou sazbu 24,9 % [právnická osoba] v té době tak nízké úvěry či půjčky neposkytovala. Průměrná úroková sazba uvedených 2 bankovních ústavů byla ve výši 21,9 %. Ze smlouvy o půjčce je zřejmé, že předchůdce žalobce za poskytnutí půjčky 10.000 Kč požadoval nekonkrétní„ souhrnné poplatky“ ve výši 6.640 Kč, tj. ve výši 66,4 % z jistiny půjčky. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům. 8. Předně soud konstatuje, že ke dni [datum] vstoupil v účinnost občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), na základě jehož ustanovení § 3080 bod 1 byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Na základě § [číslo] odst. 3 a § 3030 o.z. soud se při posuzování právních poměrů vzniklých mezi účastníky řídil dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 40/1964 Sb. a zákonem č. 321/2001 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce, přitom vzniklá práva i povinnosti mezi účastníky posuzoval prizmatem ustanovení části první hlavy I. o.z. 9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. 40/1964 Sb. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 11. Podle § 451 obč. zák. 40/1964 Sb. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2). 12. Podle § 457 obč. zák. 40/1964 Sb. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 13. Podle § 657 obč. zák. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 14. Podle § 6 zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 15. Podle § 6 odst. 1 o.z. č. 89/2012 Sb. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. 16. Podle § 6 odst. 2 o.z. č. 89/2012 Sb. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního vztahu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 17. Soud konstatuje, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou (musí dojít k předání dohodnutých peněz dlužníku), má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a požívá ochrany podle § 52 až § 57 obč. zák. a podle zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru. 18. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne [datum] předáním dohodnutých finančních prostředků v hotovosti uzavřena smlouva o poskytnutí půjčky ve výši 10.000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 6.640 Kč, t.j. celkem částky 16.640 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, což činí za měsíc celkem částku 1.280 Kč. Žalobce v řízení ale ničím neprokázal, že jeho předchůdce před uzavřením smlouvy skutečně zjišťoval a ověřoval reálné příjmové a výdajové poměry žalované, tzn. zda žalovaná bude vůbec schopna poskytnutou půjčku věřiteli dohodnutým způsobem řádně splácet. Přitom mezi základní povinnosti (a to nikoliv odborné) poskytovatelů půjček a úvěrů patří povinnost zabývat se reálnou návratností poskytovaných peněz a za tím účelem si zjistit všechny potřebné informace. Takto běžně postupuje řádný hospodář a tato péče a starost je podstatou poskytování půjček a úvěrů, je samotnou podstatou smluvního vztahu a je také smyslem právní úpravy o půjčkách a úvěrech. 19. Pokud se však poskytovatel peněžních prostředků vůbec nezajímá ani nestará o jejich reálnou návratnost, nezjišťuje si ani elementární informace o solventnosti dlužníka případně si vůbec neověřuje pravdivost poskytnutých na první pohled nevěrohodných údajů dlužníka, dopouští se buď nezodpovědného poskytování peněžních prostředků nebo také úmyslného postupu, jehož smyslem je především snaha o čerpání nepřiměřeně vysokých smluvních zajišťovacích institutů a poškozování samotných spotřebitelů. 20. Je obecně známou skutečností, že existuje řada poskytovatelů finančních prostředků, jejichž skutečným úmyslem je poskytování peněz těm spotřebitelům, o nichž sami poskytovatelé předpokládají, že pro jejich nemajetné poměry nebudou moci dohodnuté splátky dlouhodobě hradit, a že stěžejním příjmem poskytovatelů nebude splácená jistina půjčky či úvěru a obecně přiměřené úroky, nýbrž že jejich stěžejní příjem bude z nepřiměřeně sjednaných zajišťovacích institutů, to je ze sjednaných nepřiměřeně vysokých sazeb úroků, nepřiměřené vysokých a nadbytečných poplatků a nepřiměřeně vysokých a nadbytečných smluvních pokut. Takové jednání je ale v rozporu se samotnou podstatou smlouvy o půjčce či úvěru, je v rozporu s dobrými mravy, nemůže požívat právní ochrany a tak