16 C 94/2025-33 — Okresní soud v Přerově

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku mu žalovaný dluží na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , adresa, (dále jen předchůdce nebo žalobce) a žalovaným formou komunikace na dálku, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši , částka, , jež se žalovaný zavázal předchůdci vrátit dohodnutým způsobem. Žalovaný ale smluvené povinnosti nesplnil. Smlouvou ze dne , datum, ve znění dodatků postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Přes výzvu ani předžalobní upomínku žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil.2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne , datum, a , datum, uvedl, že sporný nárok „v zásadě uznává“, avšak pro další dluhy je schopen jej splácet po , částka, měsíčně. Toto sdělení postrádalo elektronický podpis žalovaného a navíc nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 2 a § 99 odst. 2 o.s.ř., neboť smír v intencích žalobního návrhu by byl v zjevně rozporu s § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.3. Ačkoliv se žalovaný domáhal plnění dluhu ve splátkách, přes výzvu soudu ze dne , datum, žalovaný své osobní a majetkové poměry konkrétně a úplně nepopsal ani je nedoložil a přes upozornění soudu, že jeho účast je při jednání bezpodmínečně nutná, se žalovaný k jednání nedostavil ani se z něj neomluvil. Tím dal soudu najevo, že o umožnění plnění ve splátkách ve skutečnosti nestojí., právnická osoba, průběhu řízení soud opakovaně vyzval žalobce k předložení konkrétních důkazů vztahujících se k provádění úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele předchůdcem žalobce před uzavřením sporné smlouvy. Žalobce na výzvu soudu pouze obecně uvedl, že jeho předchůdce prováděl lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak konkrétní důkazy v požadovaném směru soudu nepředložil ani je neoznačil.5. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím zpět z důvodu, že tuto částku mu žalovaný zaplatil po podání žaloby. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 a 4 o.s.ř. a řízení ve zpět vzatém rozsahu zastavil (odst. II. výroku rozsudku).6. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto:7. Soud z žalobcem předložené písemné smlouvy o úvěru č. , hodnota, na částku , částka, při úrokové sazbě 279,83 % ročně a RPSN 1.141,20 % ve znění dodatků č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, zjistil, že v rozporu s § 561 a § 562 o.z. smlouva ani dodatky neobsahují žádný vlastoruční ani elektronický podpis předchůdce žalobce , právnická osoba, ani žalovaného. Žalobce tak žádnými důkazy neprokázal, že jeho předchůdce uzavřel dne , datum, (ani jindy) s žalovaným platnou písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ani podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění.8. I v případě, že by byla smlouva předchůdcem žalobce i žalovaným řádně podepsána, byla by podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stejně absolutně neplatná, neboť žalobce konkrétně netvrdil ani žádnými důkazy neprokázal, že jeho předchůdce splnil povinnost uloženou mu v § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. prověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr žalobci vrátit (tzv. úvěruschopnost). Splnění této zákonné podmínky žalobcem musí soud zjišťovat z úřední povinnosti. Žalobce žádné důkazy k prokázání, zjišťování, ověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepředložil.9. Pokud jde o vzájemné plnění, žalovaný nerozporoval, že by od žalovaného neobdržel částku , částka, a ze začerněných výpisů z běžného účtu , právnická osoba, je zřejmé, že v době od , datum, do , datum, byla tato částka , částka, odeslána předchůdcem na účet žalovaného. Žalovaný tak obdržel od předchůdce žalobce částku , částka, .Pokud jde o plnění žalovaného, v řízení nebylo zjištěno ani nevyšlo najevo, že by žalovaný do dne podání žaloby předchůdci potažmo žalobci cokoliv zaplatil. Až po podání žaloby žalovaný zaplatil žalobci pouze částku , částka, a v tomto rozsahu i s příslušenstvím vzal žalobce žalobu částečně zpět, o čemž bylo rozhodnuto v odst. II. výroku rozsudku.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve znění příloh a dodatků soud zjistil, že předchůdce postoupil spornou pohledávku na žalobce. O postoupení pohledávky informoval žalobce žalovaného dopisem ze dne , datum, .11. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání soudu bez závažných důvodů nedostavil a tím se sám zbavil možnosti být soudem upozorněn a poučen podle § 118a o.s.ř. na nepředložení řádně podepsané úvěrové smlouvy, na nepředložení důkazů o provedení úvěruschopnosti žalovaného spotřebitele a na možnost doplnit chybějící žalobní tvrzení a označit další důkazy.12. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že na základě nepodepsané nebo absolutně neplatné smlouvy o úvěru (ze dne , datum, ) poskytl předchůdce žalobce v době od , datum, do , datum, žalovanému celkem částku , částka, a že žalovaný předchůdci ani žalobci do dne podání žaloby ničeho nevrátil. Plnění, které předchůdce žalobce žalovanému poskytl, pak představuje plnění bez platného závazku. , adresa, .500 Kč (po částečném zastavení řízení v rozsahu , částka, s příslušenstvím), kterou žalovaný dosud dluží žalobci, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z., viz rozsudek NS ČR , spisová značka, ze dne , datum, ). Podle skutkových tvrzení žaloby se v projednávané věci nejedná o vydání klasického bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z., nýbrž o spor o plnění ze spotřebitelské úvěrové smlouvy podle výše uvedených ustanovení.13. I když žalovaný žádal o umožnění hradit dluh ve splátkách, přes výzvu soudu své majetkové a osobní poměry konkrétně a úplně nepopsal, nedoložil je a k nařízenému jednání soudu se bezdůvodně nedostavil ani se z něj neomluvil. Pouhé označení 3 závazků k úhradě částek ve výši , částka, , , částka, a sporné částky , částka, a předložení pouhé výzvy , právnická osoba, .A. finance rozhodně není úplným popsáním jeho poměrů odůvodňujících poskytnutí možnosti plnit dluh ve splátkách. Pro liknavý a hrubě zarážející přístup samotného žadatele soud žalovanému splácet dluh postupně neumožnil, neboť pro to nebyly zjištěny konkrétní zákonné důvody.14. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí NS ČR č.j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č.j. , spisová značka, vyplývá, že spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel hradí poskytnutou jistinu úvěru „podle svých možností“, nemůže se dostat s její úhradou do prodlení, a tudíž poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže ani vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného spotřebitele nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil soud jako přiměřenou 3 denní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř.15. Ze všech uvedených důvodů uložil soud žalovanému podle § 87 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. povinnost vrátit aktivně legitimovanému žalobci částku , částka, v soudem určené 3 denní lhůtě běžící od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku rozsudku).16. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či náklady na uplatnění pohledávky) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a poněvadž se žalovaný spotřebitel dosud neocitl v prodlení, nepřiznal mu ani žádné zákonné úroky z prodlení (odstavec III. výroku rozsudku).17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně zaokrouhleně v rozsahu 72 % (počítaje z celkového punkta jistiny a příslušenství ve výši , částka, , z něhož byla žalobci přiznána pouze částka , částka, a řízení bylo částečně v rozsahu , částka, zastaveno pro chování žalovaného, což je celkový úspěch žalobce v rozsahu , částka, ) a neúspěšný v rozsahu 28 % (počítaje ze zamítnutého punkta jistiny a příslušenství). Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proto žalobce právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 44 % (od úspěchu 72 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 28 %) v celkové výši , částka, .Žalobci přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního popl