Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, (skládající se z nesplacené části jistiny , částka, , smluvního úroku , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, ) s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále též „původní věřitel“) byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. BUTEAALA, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr , částka, , a to převodem na bankovní účet žalované. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek www.avafin.cz (dříve také www.crediton.cz), na kterých se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, doložila fotokopii občanského průkazu a dalšího dokladu totožnosti. Následně byl žalované v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy dle vybraných parametrů. Platby byly identifikovány variabilními symboly 9860046064. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila. Předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny řádně a včas. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.3. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, ., IČ 2431617, sídlem , adresa, nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností De Vries , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, ve spojení s přílohou smlouvy, která obsahuje seznam postoupených pohledávek. Společnost De Vries , právnická osoba, . nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností AvaFin , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“). Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno dne , datum, . Soud má z těchto důkazů za prokázáno žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde je jako věřitel uvedena společnost , právnická osoba, (od , datum, AvaFin , právnická osoba, .) a žalovaná jako klient, předmětem je poskytnutí úvěru (limit) ve výši , částka, na účet žalované č. , č. účtu, , úroková sazba 40.0 % p. m., úvěr může být čerpán opakovaně, RPSN 5544 %, účet věřitele, na který měly být splátky hrazeny je , č. účtu, . Smlouva neobsahuje žádný ani elektronický podpis žalované, ani způsob, jak měla být žalovanou odsouhlasena. Smlouva neprokazuje skutkovou verzi žalobkyně ohledně způsobu akceptace obsahu dokumentu žalovanou, a soud tudíž nemá za prokázané, že právě žalovaná se přihlásila do klientského profilu na webové adrese www.avafin.cz, kde následně distančním způsobem odsouhlasila znění (obsah) předmětného elektronického dokumentu, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné další důkazy, které by prokázaly identifikaci žalované při uzavírání konkrétní úvěrové smlouvy.5. Žalobkyně odkázala na odst. 3.3.5 Všeobecných obchodních podmínek původního věřitele: „Klient a Zapůjčitel se dohodli, že forma podpisu Dokumentace prostřednictvím uvedení zvoleného hesla a případně podpisového SMS kódu je pro ně dostatečně určitá a je proto považována za písemnou formu uzavření Smlouvy o Zápůjčce. Zadáním hesla a kliknutím na tlačítko „Požádat“, případně zadáním podpisového SMS kódu Klient vyslovuje svůj souhlas s obsahem veškeré Dokumentace6. Ze sdělení , právnická osoba, . a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že účet žalované č. , č. účtu, byla ve dnech , datum, až , datum, odeslaná částka celkem , částka, prostřednictvím platební brány Thepay s.r.o. pod VS , var. symbol, , účet byl u uvedeném období veden na jméno žalované jako na majitele a jediného disponenta. Z účtu žalované byla na bankovní účet věřitele , č. účtu, pod VS , var. symbol, odepsána částka celkem , částka, . Žalovaná na svou obranu nic neuvedla.7. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně dne na svůj účet finanční částku ve výši , částka, , a původnímu věřiteli pod stejným VS vrátila částku , částka, , dluží proto , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, jednak, že by žalovaná podepsala či jinak vyjádřila svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v elektronickém dokumentu označeném jako smlouva o úvěru (viz hodnocení důkazu v odst. 4). Nad rámec uvedeného, i kdyby byla smlouva uvedeným procesem uzavřena, žalobkyně neprokázala, zda její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tedy zda řádně posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku žalované a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.8. Pokud byl žalované jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (také jen ZosÚ) je nutné posoudit nárok žalobkyně podle následujících ustanovení.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že původní věřitel lustroval žalovanou ve veřejně dostupných databázích, a to zejména v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, databázích SOLUS, NRKI a BRKI, avšak výstup z těchto rejstříků nepředložila. Dále odkázala na znění svých podmínek, kdy žalovaná měla prohlásit, že je schopna půjčku zaplatit, není evidována v databázi dlužníků a není v prodlení se splacením závazků. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, proto jí nebylo možné poskytnout poučení k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud není oprávněn ani povinen sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10). Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala a že by žalovaná podepsala smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Neprokázala, že byla ověřena schopnost žalované úvěr splácet (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). Tedy i kdyby smlouva o úvěru byla mezi účastníky popsaným způsobem uzavřena, byla by podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované.12. Tedy v každém případě plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představovalo plnění bez právního důvodu případně z neplatného právního úkonu, které je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o.z., a které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované částku , částka, , je žalovaná povinna takové plnění vrátit. Žalovaná již vrátila částku , částka, . Soud proto žalobě vyhověl pouze pro poskytnutou jistinu , částka, . Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č. j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalované nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou třídenní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající neuhrazenou jistinu, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.