2 C 12/2026-27 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 060 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V souladu s touto smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však žalovaný podle žalobních tvrzení řádně a včas nesplnil. Žalobkyně proto úvěr ke dni , Anonymizováno, zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne , datum, . Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu v rozsahu částky 5 000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť žalovaný před podáním žaloby dne , datum, tuto částku uhradil. Soud v této části tedy řízení zastavil. Předmětem řízení tedy nadále zůstalo zaplacení částky 12 060 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce duben až červen 2022. Z těchto výpisů vyplývá, že mzda žalovaného činila v průměru 25 112 Kč. Dále z těchto výpisů bylo zjištěno, že žalovaný měl několik dalších závazků, když v průběhu tohoto období čerpal nejméně 17 úvěrů od nebankovních společností. Žalobkyně přesto vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne , datum, , když tuto částku zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě. Toto bylo zjištěno z potvrzení o provedení transakce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5 826,38 %. Z toho důvodu, že žalovaný splátky úvěru nehradil a dostal se do prodlení, žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou úvěr s účinností ke dni , datum, zesplatnila. O této skutečnosti žalobkyně informovala žalovaného v upomínce ze dne , datum, . Žalovaný na dlužnou částku uhradil před podáním žaloby dne , datum, částku 5 000 Kč. O tuto částku byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Žalovanému byla zaslána ohledně dlužné částky také předžalobní výzva, a to dne , datum, , jak je patrno z podacího lístku.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalovaného, když vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z bankovních výpisů. Z těchto výpisů však byla zřejmá skutečná výše příjmu žalovaného i vysoký počet jeho dalších závazků u nebankovních společností. Takovéto zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nevyhovuje požadavkům § 86 z. ú. s. a vyplývají z něj důvodné pochybnosti, že žalovaný byl skutečně schopen úvěr splácet. Nelze tedy než uzavřít, že zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně tak, jak bylo doloženo, bylo nedostatečné. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.12. Soud tedy uzavřel, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 5 000 Kč, když žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný na splátkách uhradil 5 000 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Konec lhůty připadl na státní svátek, proto s ohledem na § 607 o. z. je žalovaný v prodlení od , datum, . Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela neaktivní, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené