Okresní soud Plzeň-sever 2 C 151/2026-50 – Náklady řízení

Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 50 034,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že přitom využila služeb externích společností, od nichž získala analýzu úvěruschopnosti a finanční data nahrazující výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně rovněž ověřovala občanský průkaz žalovaného, provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a za účelem zjištění platební morálky a v registru SOLUS. Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně zjistila z údajů sdělených žalovaným, ze získaných dat z bankovního účtu, případně ze stanovené minimální hodnoty nákladů. Rozdílem zjištěných měsíčních příjmů ve výši 37 200 Kč a výdajů na bydlení ve výši váženého průměru 11 671 Kč, výdajů na domácnost ve výši 6 000 Kč, na ostatní závazky ve výši 5 035 Kč a rezervy ve výši 1 000 Kč žalobkyně vyčíslila měsíční zůstatek žalovaného na částku 13 495 Kč. Na základě toho žalobkyně shledala, že žalovaný je schopen úvěr splácet, a smlouvu se žalovaným uzavřela. Dle žalobních tvrzení poskytla žalobkyně žalovanému v souladu se smlouvou peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč ke dni posledního čerpání. Žalovaný dle žalobkyně uhradil pouze 3 splátky, celkem tedy 7 500 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal se splátkou splatnou dne , datum, . Žalobkyně v návaznosti na to zaslala žalovanému písemně i emailem 2 upomínky. Následně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a téhož dne žalovanému zaslala předžalobní výzvu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostředky komunikace na dálku, jak vyplývá z potvrzení o digitálním podpisu smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace, které obsahovaly parametry úvěru. Žalovaný rovněž souhlasil se zpracováním svých osobních údajů. Z přílohy č. , hodnota, – posouzení úvěruschopnosti (dále jen „příloha č. , hodnota, “) spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z pozitivních výsledků lustrace občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v interní databázi a v registru SOLUS ohledně dalších závazků a platební morálky žalovaného. K tomu žalobkyně doložila kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného a datový výstup z Credit Info CEE. Dále soud z přílohy č. , hodnota, shledal, že žalobkyně zjistila příjem žalovaného ve výši 37 200 Kč měsíčně, kdy tuto částku nalezla na bankovním účtu žalovaného. Z bankovní historie účtu žalovaného však vyplývá, že měsíční příjem žalovaného sestávající ze mzdy a dávky sociálního zabezpečení činil za posledních 5 měsíců před uzavřením smlouvy v průměru 23 982,40 Kč. Při zkoumání výdajů žalovaného žalobkyně podle přílohy č. , hodnota, vycházela z váženého průměru nákladů na bydlení uvedených žalovaným a nalezených na bankovním účtu žalovaného, a to ve výši 11 671 Kč, dále z nákladů na domácnost ve výši 6 000 Kč, měsíčních splátek žalovaného nalezených na bankovním účtu ve výši 5 035 Kč a rezervy 1 000 Kč. Na základě uvedených částek žalobkyně vyčíslila finanční zůstatek žalovaného na částku 13 495 Kč a uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Z bankovní historie však vyplývá, že nájemné činilo 21 400 Kč měsíčně a dále že žalovaný čerpal dne , datum, a dne , datum, úvěry od společnosti , právnická osoba, . ve výši 4 500 Kč a 9 500 Kč, které vzápětí poukázal zřejmě na splátky jiných svých závazků.5. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému dne , datum, částku 50 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, ověřený prostřednictvím korunové platby, jak dokládají potvrzení o platbách (dokumenty detail pohybu – bezhotovostní platba). Žalovaný byl podle smlouvy povinen v měsíčních splátkách poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Úroková sazba činila 57,99 % ročně a RPSN dosahovala 76,18 %. Žalovaný však splátky úvěru řádně nehradil. Zaplatil pouze první 3 splátky po 2 500 Kč, tedy celkem 7 500 Kč. Žalobkyně žalovanému následně zaslala upomínky ze dne , datum, a ze dne , datum, . Žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a zaslala žalovanému předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění do , datum, .Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána podle podacího lístku dne , datum, .6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně řádně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, když zřejmě uvažovala celkovou částku příchozích plateb a nikoli mzdu žalovaného a dávky sociálního zabezpečení zasílané Úřadem práce v průměrné výši 23 982,40 Kč. Žalobkyně řádně nezohlednila ani výdaje žalovaného, když pouze nájemné dosahovalo 21 400 Kč měsíčně. Již z této skutečnosti vztažmo k výši příjmu žalovaného vyvstává důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dále žalobkyně řádně nezohlednila ani ostatní výdaje žalovaného a existenci dalších úvěrových závazků včetně výše splátek, kdy žalovaný v krátkém časovém období před uzavřením smlouvy (na počátku října , Anonymizováno, ) čerpal 2 úvěry od nebankovní společnosti v celkové výši 14 000 Kč, které byly vzápětí použity zřejmě na splátky jiných závazků. Ze shora uvedených skutečností vyplývají důvodné pochybnosti, že žalovaný byl skutečně schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně tedy jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 57,99 % ročně, RPSN ve výši 76,18 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,56 % ročně, RPSN ve výši 8,23 %).12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 42 500 Kč, když žalobkyně žalovanému poskytla částku 50 000 Kč a žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem 7 500 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v souladu s § 573 o. z. v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění do , datum, , která byla žalovanému poskytnuta v předžalobní výzvě. Prodlení žalovaného tedy nastalo dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. , datum, . Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.13. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z uhrazené částky 2 312 Kč na 2 502 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 190 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 274,47 Kč, přičemž tato částka představuje 69,88 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,94 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15,06 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 502 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 034,42 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně a tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení nepřiznal odměnu advokáta za dva úkony spočívající v doplnění žaloby (vyjádření žalobkyně), neboť žaloba měla být od počátku bezvadná. Povinnost zaplatit náhradu náklů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.