Okresní soud Plzeň-sever 2 C 4/2026-73 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 44 774,28 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází a jiných zdrojů. Žalobkyně vycházela také z lustrace žalované v registru SOLUS, NRKI, v insolvenčním rejstříku, z lustrace dokladu totožnosti žalované v databázi neplatných dokladů, z lustrace zaměstnavatele žalované v insolvenčním rejstříku a ze skutečnosti, že žalovaná nemá vůči žalobkyni dluh ve stavu žalobního vymáhání. Žalobkyně na základě těchto údajů a po provedení tzv. scoringu uzavřela, že úvěr lze žalované poskytnout. V souladu se smlouvou žalobkyně poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy povinna načerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 61,07 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 682 Kč. Žalovaná uhradila do doby zesplatnění úvěru pouze 1 splátku dne , datum, . V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaná však ani na následnou předžalobní výzvu dluh neuhradila. Žalobkyně se tedy domáhala neuhrazené jistiny v částce 34 375,93 Kč spolu s úrokem přirostlým k jistině ve výši 4 531,19 Kč, smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 998 Kč a nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Dále žalobkyně požadovala rovněž úhradu smluvní pokuty za dobu od zesplatnění do sepisu žaloby ve výši 8 801,28 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nedostavila se ani na jednání konané dne , datum, .3. Soud v projednávané věci zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, elektronickými prostředky smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Výpisem ze seznamu subjektů finančního trhu žalobkyně doložila, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Identita žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Z výpisů z účtu žalované za měsíce červenec až říjen 2024 bylo zjištěno, že průměrný příjem žalované za tyto měsíce činil 31 462 Kč. Dále soud z výpisů z účtu shledal, že žalované byly na počátku července 2024 účtovány 3 poplatky za výzvu k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru. Žalovaná následně v tomto měsíci čerpala úvěr od společnosti , právnická osoba, . v celkové výši 22 912 Kč. Z výpisů z účtu žalované bylo rovněž zjištěno, že v červenci hradila žalovaná splátky úvěrů v celkové výši přibližně 2 800 Kč a v srpnu a v září 2024 ve výši 2 300 Kč, přičemž se jednalo pouze o splátku úroků. Ostatní výdaje žalované dle výpisů z účtu tvořily nejen náklady na běžné životní potřeby, ale také na četné sázky. Konečné zůstatky na účtu žalované byly nízké do 3 500 Kč, v září 2024 byl pak zůstatek nulový. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná je v tomto registru bez záznamu. Z výpisu z NRKI pak soud zjistil, že žádosti žalované o úvěr eviduje celkem , hodnota, finančních institucí a že žalovaná má dluh po splatnosti ve výši 334 Kč. Žalované byly před uzavřením smlouvy poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, jak bylo zjištěno z dokumentu „Informace pro klienta“ a z předsmluvního formuláře.4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil následující. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky postupem uvedeným v dokumentu „Informace pro klienta“ obsahující technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu. Z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že žalobkyně tímto projevila svůj souhlas s uzavřením smlouvy. Toto oznámení obsahovalo základní parametry úvěru a žalované bylo zasláno emailovou adresu a nahráno do klientské sekce, jak vyplývá z výpisu o umístění dokumentů do klientské zóny. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit žalobkyni úrok ve výši 61,07 % ročně, a to formou 48 měsíčních splátek po 1 682 Kč podle splátkového kalendáře. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 81,42 % a žalovaná byla dle smlouvy povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 80 736 Kč. Byl sjednán rovněž poplatek za jednorázový odklad splátky ve výši 199 Kč.5. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované dne , datum, na její bankovní účet č. , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Z karty klienta pak soud zjistil, že žalovaná uhradila 1 splátku ve výši 1 682 Kč dne , datum, . Žalobkyně žalovanou ohledně nezaplacených splátek opakovaně upomínala, jak dokládají upomínky ze dne , datum, a , datum, . Z oznámení ze dne , datum, pak vyplývá, že žalobkyně celou dlužnou částku k tomuto dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky také v předžalobní výzvě, v níž žalované poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce 15 dnů od odeslání této výzvy. Předžalobní výzva byla žalované zaslána podle podacího archu dne , datum, .6. Soud vycházel zejména ze smlouvy, z oznámení o schválení úvěru, z výpisů z účtu žalované, z výpisu z registru NRKI a dále z dokladu o vyplacení, z karty klienta a z předžalobní výzvy. Na základě uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Příjem žalované za období předcházející uzavření smlouvy činil v průměru 31 462 Kč (výpisy z účtu žalované za období červenec až říjen 2024). Výdaje žalované tvořily zejména náklady na životní potřeby. Žalovaná rovněž vynakládala četné částky na sázky. Na splátky úvěrů hradila přibližně 2 500 Kč. Konečné zůstatky na účtu žalované byly velmi nízké či nulové (výpisy z účtu žalované). Výše výdajů na bydlení nebyla z výpisů z účtu patrna. Žalovaná v měsíci před uzavřením smlouvy čerpala úvěr od společnosti , právnická osoba, . celkem ve výši 22 912 Kč (výpis z účtu žalované) a měla evidovány žádosti o úvěr u 5 finančních institucí (výpis z NRKI). Žalobkyně posoudila žalovanou jako osobu schopnou úvěr splácet a uzavřela s ní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná byla podle smlouvy povinna tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 61,07 %. RPSN činila 81,42 %. Žalovaná uhradila žalobkyni na splátkách úvěru celkem 1 682 Kč (karta klienta). Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované dne , datum, předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění v délce 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva, podací arch).7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou důkladně prověřovala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalované. Nezjišťovala výdaje žalované na bydlení ani ostatní výdaje žalované. Z výpisu z účtu jsou patrné pouze výdaje žalované na nezbytné životní potřeby. Žalobkyně dostatečně nezohlednila existenci a nezjišťovala výši ostatních závazků žalované, přestože zjistila, že žalovaná má evidovány žádosti o úvěr u 5 finančních institucí a z výpisů z účtu je patrné, že docházelo k čerpání i splácení úvěrů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala skutečnou výši výdajů žalované včetně ostatních závazků žalované a její platební morálky, přestože konečné zůstatky na účtu žalované byly velmi nízké či nulové, nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaná je skutečně schopna úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovanou uzavřela a úvěr jí poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž v jejím zjevném rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 61,07 % ročně, RPSN 81,42 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,51 % ročně a RPSN ve výši 8,81 %).13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 28 318 Kč, když žalobkyně žalované poskytla částku 30 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 1 682 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy v souladu s § 573 o. z. Žalované byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 15 dnů od jejího odeslání. Ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od , datum, , je žalovaná v prodlení. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud nemohl zjistit možnosti žalované za účelem stanovení přiměřené lhůty ani žalovanou nemohl v této souvislosti poučit podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., když byla žalovaná v řízení zcela nečinná a k jednání se nedostavila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 437,07 Kč, přičemž tato částka představuje 26,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,25 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 239 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 774,28 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žalobní návrh) a z částky 2 900 Kč za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání dne , datum, ) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1 paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 750 Kč ve výši 1 207,50 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla žalované uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.