2 C 65/2026-25 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 23 201,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 38 900 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně na základě smlouvy vyplatila žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas neplnil a dostal se tak do prodlení. V důsledku toho žalobkyně přistoupila k vypovězení úvěru, o čemž žalovaného informovala a vyzvala ho k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však na dlužnou částku žalobkyni ničeho nezaplatil ani na předžalobní výzvu, která byla žalovanému zaslána dne , datum, . Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela elektronickými prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. (dále jen „smlouva“). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ověřila jeho totožnost, jak dokládá autorizace ověření totožnosti a BankID výpis, a dále zjišťovala příjem žalovaného z výpisu všech příjmových transakcí evidovaných na jeho účtu. Na základě toho žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Podle smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalovanému bez účelového určení peněžní prostředky až do výše 38 900 Kč. Z potvrzení banky vyžádaného soudem na návrh žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dne , datum, žalovanému částku ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek a zaplatit smluvní úrok, kdy denní úroková sazba podle čl. VI. smlouvy činila 1,066 %. Požadovaný smluvní úrok žalobkyně vyčíslila na částku 12 750,08 Kč. Dále byl v čl. VI. smlouvy sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, který byl vyčíslen na částku 199 Kč. RPSN podle smlouvy dosahovala 2 020,97 %. Žalovaný si také zvolil službu „Presto“, jež byla zpoplatněna částkou ve výši 165 Kč za expresně vyplacenou tranši. Z důvodu prodlení žalovaného s platbami splátek žalobkyně vypověděla závazek ze smlouvy o úvěru, o čemž žalovaného informovala dopisem zaslaným emailovou formou dne , datum, . Žalovanému byla následně dne , datum, zaslána předžalobní výzva k plnění, jak dokládá podací lístek. Žalovaný přesto na dlužnou částku ničeho neuhradil.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalovaného, když vycházela ze soupisu všech příjmových transakcí na účtu žalovaného, nikoli skutečných příjmů, nezohlednila výdaje žalovaného, jeho další závazky či platební morálku žalovaného. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud dodává, že důvod neplatnosti smlouvy spatřuje rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 389,09 % ročně, RPSN ve výši 2 020,97 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,67 %, RPSN ve výši 8,37 % ročně).11. Soud tedy uzavřel, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 10 000 Kč, když žalovanému byla tato částka poskytnuta a žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů, ode dne následujícího, tj. od , datum, , je tedy žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy