Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 15 144 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy byla dle žalobních tvrzení zkoumána úvěruschopnost žalované, a to na základě výpisů z účtu či výplatních listů doložených žalovanou a na základě lustrace žalované v dostupných databázích ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Přičemž se nevyskytly důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se však podle žalobních tvrzení dostala do prodlení s úhradou úvěru. V důsledku toho právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 1. 2025. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, a to rovněž v předžalobní upomínce, která jí byla zaslána dne , datum, . Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, od právní předchůdkyně žalobkyně, a to ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jak vyplývá z uvedené smlouvy a seznamu pohledávek. Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne 30. 5. 2026 odeslaným dne 2. 6. 2026, jak vyplývá z podacího lístku.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 25. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované na základě informací sdělených žalovanou. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná, má vysokoškolské vzdělání, bydlí v pronajatém bytě. Dále žalovaná udala výši svého měsíčního příjmu 30 957 Kč a výši měsíčních výdajů 4 860 Kč. Z žádosti dále vyplynulo, že žalovaná uvedla, že není v exekuci ani v insolvenci. Na podkladě těchto skutečností právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované a smlouvu s ní uzavřela. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované bez účelového určení peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Tuto svoji povinnost splnila, když uvedenou částku dne zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno z potvrzení o provedené platbě a ze sdělení banky vyžádaného soudem k návrhu žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN podle smlouvy dosahovala 5 526,68 %. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr v souladu se smlouvou zespltnila ke dni , datum, , o čemž žalovanou informovala dopisem. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu také v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalované zaslána podle podacího lístku dne , datum, .6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalované, když vycházela pouze z údajů tvrzených žalovanou, které nikterak neověřila. Toto nevyhovuje požadavkům § 86 z. s. ú. Nelze tedy než uzavřít, že zkoumání úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tak, jak bylo doloženo, bylo nedostatečné. Této skutečnosti si žalobkyně zřejmě byla vědoma, když eventuálně požadovala, aby soud věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.12. Soud tedy uzavřel, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 8 000 Kč, když žalované byla tato částka poskytnuta a nebyla vrácena. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalované dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 5. 6. 2026. Žalované byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Žalovaná je tedy v prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od 9. 6. 2026. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela neaktivní, a soud proto nemohl zjistit její možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť i neúspěch obou účastníků byl srovnatelný, kdy úspěch žalobkyně činil 52,83 % a úspěch žalované 47,17 %.