Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 12 592 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím své webové stránky smlouvu o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy dle svých tvrzení poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 2 600 Kč do , datum, . Žalovaný však žalobkyni ničeho nezaplatil, ač byl žalobkyní opakovaně upomínán. Žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného tedy požadovala rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 992 Kč a náhrady nákladů vynaložených na upomínání ve výši 2 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne , datum, . K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebude svá skutková tvrzení doplňovat s tím, že tato skutečnost zřejmě povede k posouzení smlouvy jako neplatné podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a proto žalobkyně žádala, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit obdrženou částku z titulu bezdůvodného obohacení spolu s úroky z prodlení a nahradit náklady řízení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o zápůjčce (dále jen „smlouva“). Podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního PIN kódu. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, jak bylo zjištěno ze sdělení banky vyžádaného soudem k návrhu žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, a to nejpozději do , datum, . RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 2 969 %. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění v délce 3 dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení nedotvrdila ani neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú., když ani na výzvu soudu nedoplnila tvrzení a nedoložila důkazy ke svým tvrzením týkajícím se posuzování úvěruschopnosti. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 2 969 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o RPSN ve výši 8,23 % ročně). Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 8 000 Kč, když tuto částku žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne 9. 7. 2026. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů, ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od , datum, , je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 761,74 Kč, přičemž tato částka představuje 27,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 592 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř.