Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 25 270 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě čestného prohlášení klienta o výši závazků, a dále z provedené kontroly v databázi neplatných dokladů, z kontroly RČ dálkovým systémem, z telefonického kontaktování zaměstnavatele, dále na základě nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a do platební historie klienta u žalobkyně. Dle žalobních tvrzení činila půjčená částka 15 000 Kč. Souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru dosahoval 12 270 Kč. Žalovaný měl podle smlouvy úvěr splácet v týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaný na dlužnou částku uhradil pouze 2 000 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště (přechodný pobyt) také žalovaný. Projednání věci se řídí ustanovením čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podle čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy), neboť to strany ve smlouvě výslovně ujednaly.4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Z listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly smluvní podmínky (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z evidenční karty klienta vyplývá, že žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným., kdy žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v domácnosti se 4 členy, z toho 2 jsou nezaopatřené děti. Dále žalovaný uvedl, že nevlastní vůz ani není majitelem nemovitosti, jeho mzda činí v průměru 19 623 Kč měsíčně a další příjem domácnosti dosahuje 13 000 Kč měsíčně. V evidenční kartě klienta žalovaný uvedl měsíční výdaje domácnosti ve výši 28 178 Kč, z toho 13 568 Kč činí náklady na bydlení a 14 610 Kč životní minimum. Žalobkyně tedy vyčíslila disponibilní zůstatek na částku 4 445 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, Převzetí této částky žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek. Žalovaný byl tedy podle smlouvy povinen zaplatit žalobkyni celkem 27 270 Kč. Úroková sazba byla udávána ve výši 70,89% ročně a RPSN činila 212,77 %, jak vyplývá rovněž z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, žalobkyni zaplatil na splátkách úvěru 2 000 Kč, jak bylo zjištěno z tabulky splátek. Žalobkyně vyzvala žalovaného v předžalobní výzvě k úhradě dlužné částky ve lhůtě 7 dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak soud ověřil podle čísla zásilky na stránkách , právnická osoba, .6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení dostatečně neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným. Neověřovala výši příjmu žalovaného ani výši jeho výdajů, existenci a výši úvěrových závazků žalovaného ani jeho platební morálku. Žalobkyně si k ověření výše příjmu žalovaného nevyžádala např. výplatní pásky, výpisy z účtu. Výši výdajů žalovaného neověřila ani na základě relevantních statistických dat Českého statistického úřadu, tedy na základě údajů o spotřebitelských cenách – spotřebního koše, když výše životního minima je pro skutečné posouzení úvěruschopnosti nedostačující. Současně žalobkyně nezjišťovala výši závazků žalovaného a jeho platební morálku např. výpisem z bankovních a nebankovních registrů. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 70,89 % ročně, RPSN ve výši 212,77 %) bylo sjednáno ve zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,70 % ročně a RPSN ve výši 9,13 %).12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 13 000 Kč, když žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil 2 000 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v souladu s § 573 o. z. v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění v délce 7 dnů. Žalovaný se tak dostal do prodlení marným uplynutím této lhůty, a to v souladu s § 607 o. z. dne 29. 12. 2026, neboť poslední den lhůty připadl na státní svátek. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch účastníků byl srovnatelný. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 51,44 % a žalovaný v rozsahu 48,56 %.