Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 20 742 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Ohledně žalovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to z informací poskytnutých žalovanou a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných rejstříků NRKI, BRKI, SOLUS a do insolvenčního rejstříku. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má vyživovací povinnost vůči jedné osobě a bydlí u rodičů. Dále sdělila, že výše jejího měsíčního příjmu činí 13 000 Kč a výše výdajů 8 000 Kč. Příjmy žalované byly zkoumány z oznámení Úřadu práce a z výpisů z účtu, ze kterého byly zkoumány také výdaje žalované. Použitelný měsíční zůstatek právní předchůdkyně žalobkyně tedy vyčíslila na částku 5 000 Kč a vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala formou měsíčních splátek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky. Celkem měla žalovaná žalobkyni zaplatit 18 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách nejpozději do , datum, . Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, poslední splátka byla zaplacena dne , datum, . Žalobkyně proto žalovanou vyzvala k plnění v předžalobní výzvě, která byla odeslána dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalovaná je občankou Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měla bydliště (přechodný pobyt) také žalovaná. Projednání věci se řídí ustanovením čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, s ohledem na bydliště žalované jako spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na výzvu soudu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to s účinností ke dni 10. 12. 2025, jak dokládá potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna ve smyslu § 1882 o. z. oznámením ze dne 6. 1. 2026.6. Z listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohou byl předpis splátek (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že vycházela zejména z informací sdělených žalovanou, která v žádosti uvedla, že je svobodná, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a bydlí u rodičů. Dále žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své měsíční příjmy ve výši 13 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč, z čehož 3 500 Kč představovaly výdaje na bydlení a 4 500 Kč výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady. Z oznámení Úřadu práce soud shledal, že žalovaná pobírala s účinností od , datum, rodičovský příspěvek ve výši 7 366 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalované za měsíc , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalované byla v tomto měsíci vyplacena Úřadem práce částka rodičovského příspěvku ve výši 13 000 Kč. Dále soud z výpisu z účtu zjistil, že jak počáteční, tak konečný zůstatek na účtu žalované byl záporný. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr vyčíslila použitelný měsíční příjem žalované na částku 5 000 Kč. Na základě toho vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet, a smlouvu s ní uzavřela. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v souladu se smlouvou peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná byla podle smlouvy povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8 % vyčíslený na částku 507 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 272,44 %. Žalovaná se podle smlouvy zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 18 592 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek. Pro případ prodlení žalované byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, nejvýše však 500 Kč, za každou splátku a právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení nákladů na upomínání. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, za trvání úvěru zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2 850 Kč, jak vyplývá z transakční historie. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění do , datum, . Předžalobní výzva byla odeslána dne , datum, , jak je patrno z podacího lístku.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení dostatečně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla důkladně prověřována úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalované, když vycházela z údajů sdělených žalovanou a neověřila výši výdajů žalované včetně jejích závazků a platební morálky. Výši výdajů žalované neověřovala ani na základě relevantních statistických dat Českého statistického úřadu, tedy na základě údajů o spotřebitelských cenách – spotřebního koše. Právní předchůdkyně žalobkyně nezohlednila ani to, že příjem žalované tvoří pouze rodičovský příspěvek nízké výše a že měsíční zůstatky na účtu žalované dosahují záporných hodnot. Vzhledem k uvedeným skutečnostem právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaná je skutečně schopna úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovanou uzavřela a úvěr jí poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 272,44 %) bylo sjednáno ve zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o RPSN ve výši 9,30 %). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat.13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 7 150 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 10 000 Kč a žalovaná na splátkách úvěru uhradila 2 850 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v souladu s § 573 o. z. v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění do 24. 3. 2026, která byla žalované poskytnuta v předžalobní upomínce. Prodlení žalované nastalo dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. 25. 3. 2026. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela nečinná, soud proto nemohl zjistit její možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení převážně úspěšná v rozsahu 65,53 %, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.