Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči , Anonymizováno, domáhala zaplacení částky 37 384 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 10. 12. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Ohledně žalovaného nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to z informací poskytnutých žalovaným a nahlédnutím do veřejných rejstříků NRKI, BRKI, SOLUS a do insolvenčního rejstříku. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. Dále sdělil, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník, výše jeho příjmu činí 15 300 Kč měsíčně a výdaje dosahují 8 500 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného byly zkoumány z výplatních pásek a pracovní smlouvy a výdaje z výpisu z účtu. Použitelný měsíční zůstatek právní předchůdkyně žalobkyně tedy vyčíslila na 6 800 Kč a vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal formou měsíčních splátek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky. Celkem měl žalovaný žalobkyni zaplatit 37 184 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách nejpozději do , datum, . Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla zaplacena dne , datum, . Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k plnění v předžalobní výzvě, která byla odeslána dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Právní předchůdkyně žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště (přechodný pobyt) také žalovaný. Projednání věci se řídí ustanovením čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, s ohledem na bydliště žalovaného jako spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení a žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na výzvu soudu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to s účinností ke dni 10. 12. 2025, jak dokládá potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. oznámením ze dne 6. 1. 2026.6. Z listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž přílohou byl předpis splátek (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že vycházela zejména z informací sdělených žalovaným, který v žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Dále žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své měsíční příjmy ve výši 15 300 Kč a měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč, z čehož 3 500 Kč představovaly výdaje na bydlení a 5 000 kč výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, soud shledal, že žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru na dobu neurčitou. Z výplatních lístků za období 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy bylo ověřeno, že mzda žalovaného dosahovala v průměru částky 16 079 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr vyčíslila použitelný měsíční příjem žalovaného na částku 6 800 Kč. Na základě toho vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v souladu se smlouvou peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8 % vyčíslený na částku 1 014 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. RPSN byla ve smlouvě udána ve výši 272,44 %. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 37 184 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek. Pro případ prodlení žalovaného byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, nejvýše však 500 Kč, za každou splátku a právo právní předchůdkyně žalobkyně na zaplacení nákladů na upomínání. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, za trvání úvěru zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 9 800 Kč, jak vyplývá z transakční historie. . V předžalobní výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do , datum, . Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, , jak je patrno z podacího lístku.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení dostatečně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla důkladně prověřována úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, když vycházela z údajů sdělených žalovaným a neověřila výši výdajů žalovaného včetně jeho závazků a platební morálky. Výši výdajů žalovaného neověřovala ani na základě relevantních statistických dat Českého statistického úřadu, tedy na základě údajů o spotřebitelských cenách – spotřebního koše. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla, aniž by skutečně a důkladně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 272,44 %) bylo sjednáno ve zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o RPSN ve výši 9,30 %). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat.13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 10 200 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč a žalovaný na splátkách úvěru uhradil 9 800 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v souladu s § 573 o. z. v návaznosti na dodatečnou lhůtu k plnění do 24. 3. 2026, která byla žalovanému poskytnuta v předžalobní upomínce. Prodlení žalovaného tedy nastalo dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. 25. 3. 2026. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný, soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný v rozsahu 72,7 %, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.