Okresní soud v Prachaticích 5 C 87/2026-41 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 109 707,17 Kč příslušenství s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu revolvingovém úvěru č. , hodnota, , sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč s tím, že byly stanoveny pravidelné měsíční splátky ve výši 2,78 % z ročně sjednaného úvěrového rámce, žalovaný celkem načerpal 120 000 Kč a na úvěr uhradil pouze 67 252 Kč. Žalobně úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2025, neboť žalovaný řádně nesplácel. Ve vztahu k úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že provádí kontrolu v několika registrech, vypočítává MLS, zjišťuje kreditní skóre klienta.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti v účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Soud učinil následující skutková zjištění.4. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do 120 000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,90 % a výší minimální měsíční splátky 2,782 % z úvěrového rámce, to je 3 338 Kč. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je podnikatel, jeho příjem je 55 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 40 000 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, splátky úvěru 6 500 Kč, ostatní výdaje 9 000 Kč. V kartě klienta žalovaný uvedl, že bydlí s družkou, má dvě děti, je podnikatel. V kartě klienta je uvedeno, že byla provedena lustrace v NRKI, JAP půjčka, SOLUS, CEEM, VCR bez dalšího doložení. Předložena byla úvěrová zpráva NRKI, z které vyplývalo, že žalovaný měsíčně splácel 7 492 Kč se zbývající částkou 605 637 Kč. Dle výpisu čerpání splátek a úhrad 21. 8. 2023 vyčerpal částku 120 000 Kč bankovním převodem, k zesplatnění došlo 10. 7. 2025, žalovaný řádně nesplácel, nezaplatil 20., 21., ani 22. splátku, celkem zaplatil 67 252 Kč. O zesplatnění úvěru byl žalovaný vyrozuměn 10. 7. 2025. Dle listiny nazvané Výpočet MLS klienta byl u žalovaného vypočten statistickým modelem MLS ve výši 36 650 Kč a u jeho domácnosti 59 560 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou zástupcem žalobkyně 6. 8. 2025, která mu byla zaslána doporučeně.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, toto své tvrzení však ani k výzvě soudu dostatečným způsobem nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.9. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).10. V dané věci má soud za to, že žalobkyně žádným způsobem neověřovala příjmy ani výdaje žalovaného a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr, což je ve vztahu k částce 120 000 Kč zcela nedostačující. Tuto skutečnost nemůže napravit ani provedená lustrace v registrech a výpočty statistických modelů. Doložena však byla pouze lustrace NRKI a výpočet MLS klienta, nikoliv lustrace v ostatních registrech. Jestliže je žalovaný podnikatel a žalobkyně si ve vztahu k úvěrované částce nevyžádala alespoň daňové přiznání, jednoznačně pochybila. Současně nezkoumala ani výdaje na bydlení, respektive žádné výdaje.11. Jestliže soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost, má se tak za to, že smlouva o úvěru je neplatná. Za dané situace žalovaný načerpal částku 120 000 Kč, zaplatil 67 252 Kč, zbývá doplatit 52 748 Kč. Soud umožnil žalovanému dluh splácet ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatili, byť jen jednu ze splátek, stane se splatným celý dluh najednou. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, zamítnuta byla co do částky 56 959,17 Kč (109 707,17 Kč- 52 748 Kč).12. Žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšným, by v dané věci měl právo na náhradu nákladů řízení, jestliže mu ale žádné nevznikly, soud mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.