11 C 31/2021-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18.11.2020 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 18.605,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. Uvedla, že dne 30.5.2018 uzavřela žalovaná s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba]. Žalovaná doručila společnosti prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost následně prověřila totožnost dlužníka, posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala dlužníkovi nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku společnosti tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace. Klikla na příslušnou ikonu a potvrdila, že má zájem být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalované, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání finančních prostředků až do úvěrového limitu 35.000 Kč na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala splatit věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru, v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná na základě uvedené smlouvy čerpala částku 18.847 Kč, neuhradila však ani minimální pravidelnou splátku, byla proto vyzvána k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale ani přes výzvy dluh neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá vrácení jistiny ve výši 17.999,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.470,32 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 605,88 Kč a zákonného úroku z prodlení. K výzvě soudu žalobkyně neprokázala ani netvrdila, jakým konkrétním způsobem byla jejím právním předchůdcem zkoumána a ověřena schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, a žalovaná se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřila (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 1.6.2018, Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, Obchodními podmínkami, dokladem o čerpání úvěru, výpisy z účtu, měl soud prokázáno, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] poskytla žalované revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 50.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z dlužné částky z aktuální výše úvěru nebo alespoň 1.000 Kč, podle toho, která částka je vyšší, splatných vždy k 30. dni v měsíci. Součástí úvěrové smlouvy byly Standardní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ podmínky“). Žalovaná dne 30.5.2018 čerpala úvěr ve výši 8.000 Kč a 5.000 Kč, dne26 .6.2018 částku 5.000 Kč a dne 8.7.2018 částku 847 Kč, který však v souladu se Smlouvou nesplácela, ač jí byly právním předchůdcem žalobkyně jednotlivé splátky vyúčtovány. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, jak vyplývá z dopisu ze dne 4.11.2020. [právnická osoba], jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 18.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], jakožto postupníkem, tato uzavřela dne 19.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem, jak bylo prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 a 19.12.2019 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, jak měl soud prokázáno dopisem ze dne 4.11.2020. 4. K výzvě soudu, aby žalobkyně poskytla tvrzení a důkazy o tom, jak právní předchůdce žalobkyně posoudila před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet – na základě jakých informací a na základě jakých dokladů od žalované (viz § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s tím, že jinak se žalobkyně může v této části vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci, žalobkyně sdělila, že se bohužel nedochovaly žádné další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované, veškeré podklady, které měl žalobce k dispozici, byly soudu předloženy. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 17.999,97 Kč s úrokem z prodlení od 1.10.2018 do zaplacení a ve zbytku výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž žalovaná čerpala úvěr ve výši 18.847 Kč, který se s poplatky zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy k 30. dni v kalendářním měsíci. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o. z.), kde právní předchůdce žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalovaná své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnila. Pokud byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a již druhou splátku nebyla žalovaná schopna uhradit, potom posouzení schopnosti žalované splácet úvěr právním předchůdcem žalobkyně zjevně nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobkyně k otázce posuzování úvěruschopnosti neposkytla žádná další tvrzení ani důkazy, neboť jimi ani n